V zájmu života

1.- Noc

Na vratkém zábradlí seděla drobná blondýnka a pravidelně kývala nohama. Podívala se dolů, řeka pod ní hlasitě hučela. Ve dne na ní plavaly divoké kachny, které čas od času krmili staří důchodci suchým chlebem a rohlíky. Ale v noci vypadala spíš hrozivě. Voda se tříštila o ostré kameny a vyšplíchávala na travnatý břeh.

Dívka popotáhla z cigarety a do úst se jí dostal štiplavý kouř. Nekouřila často, jen když byla na dně a to teď byla. Blondýnka sem samozřejmě nepřišla jen tak se dívat na vodu, ona sem šla úplně kvůli něčemu jinému. Cigaretu típla o zábradlí mostu, zakašlala, protože si stále nezvykla na její kouř. Potom jí vhodila do řeky a jednou rukou se pustila bílého teď v noci spíše šedočerného zábradlí.

Už zbývalo jen se pustit levou rukou a skočit té ledové vody.

"Nedělej to!" zakřičel hlásek v její hlavě.

"Ne! Pust se!" oporoval druhý hlásek.

"Budou tě postrádat, neskákej!"

"Nikdo tě nemá rád. Ani Rick!"

Rick. Ten prolhaný idiot. Při vzpomínce na něj se jí zarosily oči stejně jako před dvěma týdny. Ty dva týdny se dívka utápěla v žalu, kolik dnů a nocí probrečela.

Kolik kapesníků spotřebovala.

Kolik hořkých čokolád snědla.

Kolik romantických filmů shlédla.

A to všechno kvůli němu, protože ji podvedl s jinou. Ona naivní kráva si myslela, že jejich láska vydrží. Že až dokončí školu, tak spolu budou bydlet, vezmou se, budou mít dvě děti a budou žít šťastně až do smrti.

Teď by se své naivitě nejraději zasmála a taky, že zasmála. Nejenže se s Rick rozešel, ale i její přátelé ji opustili. Přidali se na stranu Ricka a to se domnívala, že jim může věřit. Nejvíce jí překvapila zrada její nejlepší kamarádky Karin, protože to byla ona s kým jí Rick podvedl. Stále to bolelo, dva lidi, kterým nejvíce věřila jí surově a bezcitně zradili. A rodina? Ta se pomalu rozpadávala. Matka si našla milence, otec začal pít a její mladší sestra se odstěhovala pryč.

Vlastně jí v tuto chvíli nikdo nemohl podržet. Každý si hleděl svých věcí. Stačil jim jeden falešný úsměv a vše vypadalo, že je v pořádku, ale nebylo.

Možná právě proto teď seděla na mostě.

Blondýnka si více přitiskla k tělu červený svetřík, jelikož jí byla zima. Vzhlédla nad sebe. Ty hvězdy, obrovské slunce, nedosažitelné a tak vzdálené někde v tom velkém vesmíru. Tam chtěla být i blondýnka, chtěla všechno a všechny pozorovat s bezpečné dálky a do ničeho nezasahovat, bohužel ona nebyla hvězda.

Ona sváděla boj sama se sebou. Skočit nebo neskočit?

Smrti vždy není nejlepší řešení, možná se její život zpátky obrátí k lepšímu.

Skočit nebo neskočit? Skočit nebo neskočit? Skočit nebo neskočit?

Slova se jí v hlavě hrála pořád dokola, až jí začala strašně třeštět hlava. Ruce jí automaticky vystřelily k hlavě. Obě ruce. Pravá i levá.

Náhle si dívka uvědomila svou malou chybu. Ještě se ale nerozhodla! Chtěla skočit nebo ne? Na toto rozhodnutí bylo moc pozdě. Už totiž padala vstříc ledové řece.

"Ááááá!" z úst jí unikl poslední výkřik než jí pohltila tmavá voda.