Nic, nebylo tam nic, až na kapku krve. „ Hej, kdo si tu se mnou hraje, vylez." Zachraptil jsem. Ozvalo se jen tiché : „Tady jsem". Nevím proč, ale čekal jsem na slůvko Pojď, tentokrát ale marně. „Co jsi zač a co ode mě chceš" byl jsem vyčerpaný a zmatený. Po tváři mi tekl pot, bylo horko a já seděl u truhly, zmateně a nevěřil jsem v nic co jsem zažil za poslední 2 hodiny.
„Tady jsem, tady dole"
Připadalo mi, jako kdyby ten hlásek vycházel z truhly. Vydechl jsem a znovu jsem otevřel truhlu. Nic zase jen kapka krve, ale nebyla v pravém roku jako předtím. Pohybovala se směrem doprostřed. „ Je to jen sen, je to jen sen" Namlouval jsem si.
„Ale není" Ozvalo se.
Dech se mi zastavil, srdce mi začalo bušit, najednou byl vzduch řídký, nedýchatelný. Zvedl jsem klepající se ruku a přibližoval jsem se ke kapce krve. Byl jsem blíž a blíž. Ruka se mi klepala. Hlas čekal na dotek...
ČTEŠ
Bájné město
FantasyHistorik se dostane do minulosti, přesněji do doby kdy v Pompejích vybuchla sopka Vesuv. Byla to představa způsobená otřesem mozku? Nebo se do minulosti skutečně dostal. Odhalí tajemství Pompejí? A kdo je ten záhadný hlas?
