Koukal na mě nechápavě, asi si myslel, že mám z toho pádu halucinace. „Ty ten klíč nevidíš?" zeptal jsem se. „Ne!, nic v ruce nedržíš."
Najednou jako by mi přejel mráz po zádech, uslyšel jsem hlas, byl tichý, ale strašidelný, byl to dětský hlas a neúnavně volal: „Tady jsem, pojď."
„Slyšíš to?" Vykřikl jsem
„Jdeme, odpočineš si a vyspíš se z toho" Řekl kolega
Šel jsem tedy do prvního stanu, byl zelený a celkem malý, uvnitř byly dvě lůžka, uprostřed malý stoleček a ne něm lampička. Lehl jsem si na lůžko, zavřel jsem oči.
Snažil jsem se usnout, avšak za pár minut jsem znovu ucítil chlad a hned za ním se ozval hlas: „ Tady jsem, pojď." Zvedl jsem se a šel za hlasem. Sedl jsem si na kámen, na ten studený kámen. V tom jsem spatřil něco, něco co leželo na místě, kde jsem našel klíč, sáhl jsem do kapsy, abych se ujistil, že je klíč v kapse.
Zamžoural jsem, tam v dalších troskách ležela truhla. Přiblížil jsem se asi na metr, vyndal jsem klíč a překvapivě pasoval do zámku u truhly. Nadechl jsem se a otevřel truhlu. „Co to sakra je?"
ČTEŠ
Bájné město
FantasíaHistorik se dostane do minulosti, přesněji do doby kdy v Pompejích vybuchla sopka Vesuv. Byla to představa způsobená otřesem mozku? Nebo se do minulosti skutečně dostal. Odhalí tajemství Pompejí? A kdo je ten záhadný hlas?
