My young Boss♠

6.Chance/ Eys

Sobota

Zvoní mi telefon a já proklínám toho kdo mi volá. Na displeji je Louis. 

"Co potřebuješ." Řeknu ospale do telefonu. 
"Tvojí adresu. Potřebuju ti tam poslat to oblečení a před objednávám ti časopisy  s módou aby jsi měla z čeho studovat." Zasměje se do telefonu.
"A to nemohlo počkat třeba o hodinu díl je teprve.." Odmlčím se a kouknu na budík. 

"...jedenáct." Dokončím větu a čekám na odpověď. 
"Ne auto s věcma u tebe bude do hodiny tak mi dej tu adresu." Řeknu  mu adresu a mobil hodím do peřin. Narovnám se a prohrábnu si vlasy. Rozhlídnu se po pokoji kde je neskutečnej svinčík. Rozhodnu se vstát. Ze země seberu flanelku a navlíknu si ji na sebe. Zapnu jen pár knoflíčků a natáhnu na sebe legíny. Nesnažím se ani učesat nebo se jít najíst a rovnou začnu uklízet. Špinavé oblečení naházím na jednu hromadu a posbírám papíry od sušenek. Otevřu skříň a pomalu z ní začnu vyndavat oblečení co se rozhoduju vyhodit. 

Nakonec mi ve skříni zůstane jen pár kousků a tak se vytvořilo místo na to nové předražené oblečení. Jediný plus na tom je, že jsem to platit nemusela a mohla jsem si jakž tak vybrat co se mi líbí. Akorát když beru do ruky hromádku špinavého prádla volá na mně teta že tu mám zásilku. Seběhnu dolu a u dveří stojí chlápek v šortkách v tom má zastrčený tričko a na hlavě kšiltovku. 
"Slečna Williams?"
"Ano už vás čekám Louis mi dával vědět." Řeknu a otevřu víc dveře. Teta to všechno pozoruje jak tři chlápci vyndavají plno tašek z velkého auta. Začíná i mně připadat že je toho až moc a že se mi to ani do té skříně nevejde.

Když je všechno vyložené zavřu dveře a chci jít na horu.

"Počkej chci vysvětlení. Kde jsi vzala tolik oblečení." Řekne teta a stoupne si přede mně a zkříží ruce na prsou.
"Dali mi je v nový práci trvají na tom abych nosila slušnější oblečení a měla úroveň." Řeknu a stoupnu na schod.

"Tak proto nový účes. Můžu se zeptat co je to za práci?" 

"Budu asistentka ředitele ve StilleModel." Teta otevře pusu a vypadá zaskočeně.

"Páni jak to..jak to že tě vzali?" Pokrčím rameny.

"Ještě to neni jistý, ale dostala jsem se tam přes kamaráda." Teta kývne hlavou zkřiví tvář, otočí se a odchází do obýváku. Já udělám další krok nahoru za účelem uklidit to všechno.

Bála jsem se zbytečně všechno se mi do skříně vešlo a konečně když jsem myslela že dospím tu hodinku mi zapípá mobil. Když se podívám na displej zjistím že mi přišla zpráva od Nialla. 

Niall: Za patnáct minut tě vyzvednu :p

O že já mu řikala že někam zajdeme. Jen sem se došla učesat vzala jsem si bundu, mobil a vyšla ven. 
"Říkal jsem ti že pro tebe zajdu ne že se sejdem venku."

"No a co, kam se jde?" Zeptám  se ho a čekám  než zavře vrátka.
"Nech se překvapit." Projde okolo mně  a mrkne.
"Jestli mi neřekneš kam se jde, jdu domů."
"Neblázni a pojď není  to nic špatnýho, užijeme si trochu srandu když  už sem se s tebou začal bavit. Chci vynahradit to co jsem posral." Řekne a já si uvědomím, že bych mu měla dát šanci. Nakonec se na něj usměju a chytla ho za ruku. Překvapeně se na mně podívá.
"Nedělej si naděje jasný. Jen mi chybí kamarád u kterého vím, že  mu můžu  říct všechno." Taky se usměje a udělá krok vpřed.

"Zábavní park?" Nechápavě řeknu a pustím jeho ruku.
"Jo měli jsme sem jít  to léto co jsem odjel přesně druhý den po mém odjezdu." Pamatuje si sakra dobře.
"Tak na co půjdeme jako první?" Zeptá  se a čeká  co řeknu.
"Horská dráha prosím." Nasadím  štěněčí pohled. Čapne mně za ruku a táhne mně k dráze.

"Páni děkuju ti Ni za skvělej den." Řeknu mu po cestě domu a v náručí držím plyšového méďu, kterého Niall vyhrál při  střelbě na koš.
"Taky jsem si to užil." Usměje se a mlčky jde dál  vedle mně. Dojdem před náš dům a postavíme se naproti sobě.
"Takže." Řeknu a čekám co z něj vypadne.
"Takže  příště můžeme jít třeba do kina až  budeš mít víc  času."
"To by bylo fajn třeba příští týden?" Usměju se na něj.
"Dobře." Trochu se přiblíží a já o krok ucouvnu.
"Tak ahoj." Mávne na mně  a otočí  se k odchodu.
"Ahoj a ještě jednou díky."
"Za nic" Ani se neotočí a vejde brankou ke dveřím. Taky zalezu za vrátka a snažím se najít  klíče.

Mezitím co se připravuju do modrého oka,přemýšlím nad Niallem. Nechci mu dávat žádné naděje. Chci s ním být prostě jen kamarádka jako dřív. Moje představa mého budoucího partnera jsou úplně jiné než tehdy. A navíc kluka zatím nechci, chci se soustředit na práci. Potřebuju si něco vydělat, abych se mohla odstěhovat a zmizet od svého strýce a tety. Ukážu jim že se o sebe dokážu postarat sama.

Mezi tím co jsem se připravovala mi přišlo 6 zpráv od Louise.
Louis: Připrav se jedu pro tebe jde se na večírek. Můžeš někoho vzít  sebou ;)
Louis: S  Liamem to dohodnu.
Louis: Jestli nebudeš připravená asi tě  uškrtím.
Louis: Vyrážím....
Louis: Jsem tam za 5 minut.
Louis: Stojím před domem.
"Sakra." Řeknu si a rychlím krokem jdu k oknu. Louis akorát vystupuje z auta a jde k našim dveřím. Rychle vyběhnu z pokoje a snažím se brát shody po dvou aby jsem byla u dveří dřív jak Louis.
Otevřu dveře a Louis se zrovna chystá zmáčknout zvonek.
"Nejsi připravená."
"Nemluv a pojď dovnitř." Zatáhnu ho dovnitř a vláčím ho za sebou po schodech.
"Co blbneš?" Zeptá se když  zavřu.
"Nechtěla jsem aby jsi podstoupil výslech tety nebo strýce. A dej mi 5 minut." Otočím se ke skříni a vytáhnu nějaký to oblečení.
"Musíš  mi poradit co na sebe." Nečeká na nic a hned řekne.
"Ty červený šaty."
"Jsou moc krátký."
"Nejsou a nekecej, chtěla  jsi poradit ne?" Protočím očima a sundám ze sebe triko a kalhoty. Je mi to fuk ze je tu Louis stejně mně už viděl nahou tak co.
"Sakra." Řekne potichu.
"Co si říkal?" Otočím se ke skříni abych vyndal šaty.
"Nic jen jestli bereš někoho sebou?"
Myslela jsem si to, že to zakecá.
Kouknu přes záclonu do okna k Niallovi.
"Ne přilepím se k tobě protože tebe znám jako jedinýho." 

Tak jo příprava mi zabrala delší dobu, ale musím vypadat podle představ pana ředitele. Jsem zvědavá jestli se tam objeví. Musím říct, ale Louisovi aby mi dal jasné znamení. Zatím to vypadá na nudný firemní večírek. Opřu se o pult a po troškách usrkávám nějaký drink který mi Louis strčil do ruky. Jo a vlastně se mi ztratil mezi mořem černých obleků a nemůžu ho najít. Jak tak koukám na všechny ty lidi v hale. Na každým je něco zvláštního a každá žena tady má nějaký odvážný kousek oblečení. Buď jsou to hluboké výstřihy nebo krátké šaty, které mám i já a neskutečně mě štvou. Pořád mi lezou nahoru takže je musím každou chvíli stahovat dolu. Jako třeba teď. Když si je stáhnu vezmu skleničku z pultu a podívám se ke sloupu na kluka který mně pozoruje jeho smaragdovými očima. Tváří se trochu strašidelně. Kmitám očima všude možně okolo jeho postavy. Když upřu svůj pohled přímo  na něj  všimne si toho otočí se a zmizí v davu.