VÁLEČNICE- bitevní pole

4.Kapitola

Konečně jsem se probrala, byla jsem unavená, spocená a rozlámaná, ale věděla jsem že se musím zvednout.
Jestli je skutečně pravda to co si myslím a to co jsem viděla v té vizi(musela jsem se otřást při pomyšlení na ni)jsme všichni mrtvý.
To že jsme dobří bojovníci nám bude houby platné.
Vyskočila jsem z postele.
A Ash který zadumaně stál u okna málem poviskočil leknutím.
,,Lehni si měla bys odpočívat",vyhrkl,ale i tak jsem poznala starost v jeho hlase.
,,Já nepotřebuju ležet ",uťala jsem ho.
,,Jsi v šoku nebuť nero..."ani nedořekl větu protože jsem ho hned přerušila.
Stálá jsem k němu zády a musela jsem zavřít oči a stisknout čelisti abych se uklidnila.
,,Já nejsem nerozumná,vsadím se že teď jsem mnohem rozumnější než ty. Protože jestli je pravda to co si myslí a co jsem viděla v té vizi, jsme všichni mrtvý",řekla jsem suše , na při svých slovech jsem se přehrabovala v knihovničce,i tak jsem postřehla to jak sebou škubl při slově vize.
Pohnul se a vyšel z pokoje. Skoro jsem začala litovat že jsem byla tak hrubá , když jsem zjistila kam odešel.
Šel jenom na chodbu sehnat nějakého sluhu aby šel najít mého bratra, zřejmě nevěděl co se mnou.
Překvapilo mě jak mě to naštvalo, ale stejně jsem nic neřekla.
Přehrabovala jsem se v knihovničce nakonec jsem našla co jsem hledala. Menší knihu, která byla neskutečně tlustá. Samozřejmě byla psaná runovou abecedou, tu běžně čarodějky používaly ke všem možným účelům.
Sedla jsem si na postel a začala jsem horečně listovat knihou, nakonec jsem našla co jsem chtěla.

Měl jsem odveleno a šel jsem odvést Lexinu klisnu do stáje, pořád jsem měl o Lexi starost.
V té chvíli za mnou přišel jeden ze sluhů krále(nevěděl jsem jeho jméno)a řekl.
,,Ten mladý generál říká, že máte přijít do pokoje vaší sestry. Prý se probrala a je docela rozrušená",řekl.
Kývl jsem jako že může jít, ale nic jsem neřekl.
Dal jsem klisnu do stáje kde bylo pološero i přes to že bylo jedenáct hodin dopoledne. Byl tu cítit zápach výkalů a vůně sena,koňům to stejně nevadilo tak s tím nikdo nic moc nedělal.
Nechal jsem klisnu klisnou a šel jsem za sestrou, přičemž jsem doufal že je v pořádku.
A taky jsem doufal že jí Ash k ničemu nedomlouvá, i kdyby se jí třeba jen snažil přesvědčit aby si odpočinula.
Věděl jsem jak to sestra nesnáší a i když vypadala vyrovnaně někdy uměla být pěkně výbušná.
Snad každý o ní věděl že je snad největší rebel a nesnáší jakákoliv pravidla. Stejně tak jako nesnášela být slabá.
Došel jsem k jejímu pokoji a potichu jsem vklouzl dovnitř.
Alex seděla na posteli a v rukou svírala jakousi knížku psanou runami.
,,Já nechci umřít mladá",zamumlala si pro sebe.
,,Co prosím?"zeptal jsem se, doufal jsem v nějaké rozumné vysvětlení.
,,Měla jsem pravdu, všichni zemřeme. Nejenom mi tři ,ale všichni co jim budou stát v cestě. Mají sílu zničit celou naši Říši."řekla smutně a přitom přejela pohledem ze mě na Ashe.
,,Ale Alex přece to nemůže být tak hrozné",řekl jsem konejšivě,svůj pohled jsem přitom upíral do stropu a ruce jsem měl zatnuté .
,,Ty jsi je neviděl oni jsou tak zlý, žádný člověk nemůže být takhle zlí. A jsou tak chladní, vím že jste to ze mě oba dva cítili,ale bylo to strašně ztlumené",,řekla Lexi.
Já se podíval na Ashe který skřivil tvář bolestí, asi si zrovna představoval jak při té vizi musela Lexi trpět a litoval jí.
,,Co si myslela tím že žádný člověk nemůže být takhle chladný? Oni to nejsou lidé?",zeptal se Ash, docela mu to pálilo, to jsem musel uznat.
Alex jen potichu zakroutila hlavou, se smutným výrazem v očích.
,,A co to teda je?"zeptal jsem se tiše jak jen jsem dokázal. Při tom jsem jen na chvíli pohlédl sestře do očí ,ale pak jsem je rychlé sklonil do země a začal jsem pohledem skoumat medvědí kožešinu.
,,Jsou to čarodějky a žádné z nich není víc jak třicet let, jsou tak mladičké a všechno jsou to dívky",řekla poněkud klidněji.
,,Proč jsou teda tak nebezpečné ? "zeptal jsem se.
Na mojí otázku mi neodpověděla Alex, ale Ash, který k nám stál zády vyhlížel z Lexina jediného okna.
,,Oni používají černou magii, takovou co je dávno zapovězená. Proto se jich tak bojíš? Že jo?"zeptal se a pohlédl na Lexi.
Ta jen kývla hlavou.
Já jsem na Ashe nevěřícně díval, nahlas jsem se zmohl říct jenom jednu otázku.
,,Jak si na to přišel?"zeptal jsem se podezíravě.
,,Jenom mě to tak napodlo",odpověděl Ash a z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst, uměl dokonale skrývat emoce,já i Lexi jsme to taky uměli ale moc jsme to nepoužívaly.
V mysli my strašily další otázky.
Jak je možné že to věděl? Přece to nemohla být náhoda, nebo snad jo? Nemůže nám od něj hrozit nějaké nebezpečí? A jaktože umí číst runy?podíval jsem se na Ashe který si zrovna četl jeden z Lexiných nápisů na její komodě.
Alex se na mě v té době podívala s nevěřícím pohledem a já si uvědomil že jsem s ní nevědomky sdílel myšlenky. A uvědomil jsem si že mě to bude ještě hodně mrzet.
,,Co si to říkal? Nepřipadá ti to trochu neslušné?zeptala se a nasupeně na mě zírala. Já se nezmohl na žádnou normální odpověď .
,,Mohl by jsi si pro příště aspoň hlídat svoje myšlenky?!" pokračovala.
Hádku jsem měl předem prohranou, nedokázal jsem se hádat s takovou vervou jako Alex.
,,Jak víš že nás nemůže ohrozit? Objeví se tu a ty zničeho nic dostaneš vizi...a to už si žádnou neměla přes rok..."řekl jsem telepaticky , ale ona už mě zase přerušila.
,,On se tu jenom tak neobjevil, přišel nám pomoc a svým způsobem ryskoval i život a abys věděl nabídl se mi ještě dřív než mu král dal rozkaz",řekla tvrdě a bez soucitu.
,,Jaké vysvětlení mi podáš na to že je to telepat? Když si dostala vizi byl jsem od něj asi sto metrů a křičel jsem na něj jak na hlas tak telepaticky a on mě slyšel, já si jsem ale jistý že mě normálně nemohl slyšet",řekl jsem příkře.
Ona na sobě nedala znát překvapení nebo ji to možná vůbec nepřekvapilo.
,,Já vím a věděla jsem to od první chvíle co jsem ho zahlédla. Má zvláštní auru.Chvíli jsem si myslela že je to taky čaroděj, ale on je spíš něco jako ty,telepat co umí číst runy. Podle mě to souvisí s jeho předky, ale máš pravdu v tom že by jsme se ho mohli zeptat",řekla naše telepatická síť konečně přestala být tak napjatá.
,,Promiň, asi mi to leze na mozek. Ale už tak dlouho jsem tě neviděl takhle rozrušenou, máš pravdu Ash je fajn,"řekl jsem omluvně.
Natáhl jsem se k sestře a objali jsme se, díky bohu že jsme se usmířili.
Pohlédl jsem na Ashe který na nás chvíli zíral pak sebou škubl a vzpamatoval se. Musel to být opravdu fascinující pohled koukat se na to jak se hádeme. Jenom tak na sebe hledíme a někdo z nás dvou občas vyhodí rukama nebo udělá gesto a nakonec to ukončíme obejmutím.
No co pomyslel jsem si. Ash nevypadal zrovna jako člověk co by se nás chystal obvinit, z toho že jsme se zbláznili.
,,Ashi můžu se tě na něco zeptat?"začal jsem opatrně.
,,Jistě",odpověděl.
,,Jaktože jsi taky telepat? A jak je možné že umíš číst runy?"zeptal jsem se.
,,Chytrá otázka, sám bych se tě zeptal kdyby mi to tvoje sestra neřekla při našem prvním setkání",řekl a věnoval mé sestře okouzlující pohled. Já jsem se na ní musel podívat s lehkým znechucením.
,,Moje matka byla čarodějka, stejně jako ta vaše. Myslím že moje matka dokonce znala tu vaši , jméno Delarose už jsem někde určitě slyšel",řekl, odmlčel se a pokračoval.
,,Moc si ji nepamatuju když mi bylo pět zemřela, všechno o runách a telepatii jsem se naučil sám, většinou z knih",řekl s náznakem smutku na tváři.
Alex při slově zemřela vzdychla a po delší době promluvila.
,,To je mi moc líto",řekla a věnovala Ashovi soucitný pohled.
,,Aha",řekl jsem, na nic víc jsem se nezmohl.
,,A co teda chtějí?"
,,Chtějí pomstu, na našem kraji a nás tří,kvůli našem čarodějným předkům. Máme čas několik měsíců,ale nevím jestli nám to bude stačit".
,,Hm..A co proti nim můžeme použít, můžeme se vůbec nějak bránit?". zeptal se Ash.
,,Já vlastně nevím. Ale je tu jeden člověk s kterým bych se mohla poradit."řekla a odmlčela se.
,,Aleku ,pamatuješ si na tu čarodějku z města Lirik? "zeptala se.
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem si vzpoměla.
,,Myslíš Isabelu ?" . Odpověď mi byla předem jasná.
,,Jo",řekla Alex.
,,Liriko je odtud týden cesty",poznamenal Ash.
,,Pojedu s tebou",nabídl jsem se Alex. Ta mě prudce odmítla.
,,Ne ty musíš připravit vojáky a pomoc jim i runami",řekla tvrdě.
,,Já s ní pojedu",nabídl se Ash.

Doufám že se vám tahle kapitolka líbila. Omlouvám se za to že byla chaotická,věřím že to co jste nepochopili brzo pochopíte.
Kdyby něco napište do komentů,možná mi ušla nějaká zásadní věc.
Jsem tu pro vás i kdyby jste si chtěli jen pokecat.
Vaše terinkasss2004.