VÁLEČNICE- bitevní pole

7.Kapitola

Probudila jsem se, Ashe jsem našla  vedle mě. Bylo štěstí že síť udržela i dva lidi.
Ash měl ranní hlídku takže byl vzhůru, byla jsem ráda za jeho pevné objetí.
Ash měl jednu nohu na zemi a lehce s námi pohupoval.
,,Dobré ráno", popřál mi.
,, Dobré".
,,Budeme muset sehnat něco k jídlu",řekl.
,,Jo máš pravdu,myslíš že jsou v té řece nějaké ryby?"zeptala jsem se.
,,Nevím zjistíme to",řekl.
Oba jsme se zvedli a vydali se k řece.
Protáhly jsem si záda a učesala jsem se.
U řeky jsem si sundala kožené šněrovačky a vytáhla jsem si kalhoty nad kolena. Vyndala jsem z kapsy dýku a vklouzl jsem do ledové vody.
Zahlédla jsem několik ryb jak plave pryč, to bylo dobré,alespoň tu nějaké byli.
Vylezla jsem z řeky a došla jsem k nejbližšímu stromu. Byli jsme v listnatém lese,takže po zemi bylo spoustu listí,byl totiž pozdní listopad. Počasí si ovšem dělalo co chtělo, noci byly ledově chladné,ale ve dne bylo víc jak dvacet stupňů.
Tohle bylo tady u nás bohužel normální.
Ulomila jsem ze stromu dlouhou větev, nožem jsem ji ořezala do špičky.
Bude se s tím lovit líp než čímkoliv jiným, Ash si taky jednu vyrobil.
Vlezla jsem zpátky do vody, byla mi někam pod kolena,řeka tady byla spíš potůček.
Navíc tu bylo spoustu velkých balvanů. Voda byla průzračná a čistá,nabrala jsem si do dlaní. Ochutnala jsem ji, byla dobrá.
Pod jedním z nich jsem zahlédla rybu, hodila jsem oštěp a zasáhla jsem. Položila jsem ji na jeden z balvanů a brodila se dál.

Byla jsem zmáčená, měla jsem mokré kalhoty někam ke stehnům a nevzpomínal jsem si jak se mi to stalo.
Kolem mě byla tma, postupně se mi začalo rozjasňovat před očima a já si uvědomila kde jsem.
Měla jsem další vizi,od mé předchozí se lišila jen trochu. Pro mě to ,ale byli velké změny.
Říkali co chtějí mnohem jasněji než dřív. A já jsem pochopila co musím udělat, i když to bude mít obrovské následky.

Probrala jsem se. Byla jsem na břehu. Ash seděl vedle mě a věnoval mi starostlivý pohled.
,,Viděla jsi něco Alex?",zeptal se.
,,Né,jen to co před tím",zalhala jsem,ale neměla jsem na výběr kdyby to věděl nikomu by to nepomohlo. Tohle mě bude ještě hodně mrzet,ale na lítost budu mít čas později. Zhluboka jsem oddychovala. To že jsem byla mokrá byla moje nejmenší starost a tak jsem to neřešila.
Rozhodli jsme se že tu vizi raději dál nebudeme rozebírat.
Objala jsem Ashe a odmítala jsem se ho pustit.
,,Řekni mi o sobě něco víc,prosím",řekl.
,,Jako co třeba?"
,,Cokoliv,jakoukoliv blbost, chci toho o tobě vědět víc",uchychtl se.
,,Tak se ptej",vyzvala jsem ho.
,,Kdy máš narozeniny?"zeptal se, přičemž se mi rukou přehraboval ve vlasech.
,,Prvního března mi bude sedmnáct",řekla jsem.
,,A ty ?"zeptala jsem se ho.
,,V  Červnu mi bude osmnáct",řekl.
,,Hm",zahuhlala jsem. Byla jsem uvelebená na jeho klíně a pořád jsem ho objímala. Měla jsem výhodu ,že jsem byla drobná a hubená nevážila jsem víc jak šedesát kilo.
,,Hele kolik je vlastně tvojí sestře?"
,,V květnu jí bude šestnáct, je mladší než ty",řekl.
,,Co dělá tvoje sestra?"zeptala jsem se.
,,Je královnina dvorní dáma",řekl.
,,Aha, no jasně".
,,Teď jsem s otázkou na řadě já. Proč pracujete pro krále v armádě, vždyť nepocházíte z  Aderlanu?"zeptal se.
,,Byl to nápad Alexe, mi vlastně pocházíme z Talerma jako ty",řekla jsem.
,,Opravdu? možná by jste se mohli přestěhovat zpátky",řekl.
,,Uvidíme jak se vyvine situace ",řekla jsem.
Náš hovor takhle pokračoval ještě několik dalších hodin a mě se při některých otázkách doslova zavařoval mozek.
,,Jaká je tvoje oblíbená barva?"
,,Černá a tvoje?"
,,Hm.. já nevím".
,,Kytka?"
,,Asi růže".
,,Roční období?"
,,Přelom mezi zimou a létem",řekla jsem.
,,A co oblíbené jídlo?"zeptal se.
,,Tohle fakt nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Ani jsem nikdy nepotkala nikoho koho by to zajímalo. Proč to vlastně chceš vědět?"
,,Ani nevím ",odpověděl. V té chvíli mě nenapadlo nic na co bych se ho mohla zeptat.
,,A zbraň?"
,,Asi hůl, ale ta je dost nepraktická. Jinak mi vyhovují všechny zbraně, až na kuš."
,,Vážně, co máš proti kuši? Mě vyhavuje , ale radši mám dýky a vrhací nože."řekl.
,,Já jí prostě nedokážu natáhnout, neumím to s ní",řekla jsem a postřehla jsem jak se uchychtl.
,,Stejně jsem nikdy nepotkal holku, která umí zacházet se všemi zbraněmi ,až na kuš. Víš že si jedinečná?"
,,Když myslíš".

Z rozhovoru nás vytáhl hlad, rozhodli jsme, že si upečeme ryby.
Našli jsme několik kamenů a poskládali z nich ohniště, potom jsme přinesli suché klestí.
Oheň jsme rozdělili dvěma křemínky,rozdělávání ohně bylo první v lekci o přežití.
Ash oškrábal rybám šupiny a potom je i vykuchal.  Myslím , že bych to taky zvládla, ale neměla jsem na to náladu. Tak jsem to Ashovi přenechala.
Napíchli jsme ryby na klacky a dali je opéct nad oheň.
Snědli jsme je byli celkem dobré, ale pořád z nich byla cítit rybina.
Byli by mnohem lepší s nějakým kořením, to jsme neměli k dispozici.
Byla jsem ráda že jsme se pro dnešek rozhodli nepokračovat dál, od mé vize mě sužovala silná migréna.
,,Ashi víš co musíme udělat?"
,,Hm..ne,co?"zeptal se.
,,Musíme napsat zprávu Alexovy a Rose",řekla jsem a našla jsem kus papíru s něčím na psaní.
,,Hm,to jsme měli udělat už dávno",
Začala jsem na papír psát vzkaz a snažila jsem se  stručně popsat události posledních dnů. Stručně se to sice nepovedlo, ale byla jsem s dopisem spokojená. Nakonec jsem se podepsala.
,,Chceš tam taky něco napsat?"prohlédla jsem na Ashe.
Vzal si dopis z mé ruky a přečetl se. Pak se zahihňal a řekl:
,,Né, myslím že jsi tam všechno podstatné i nepodstatné napsala. Jen se podepíšu."řekl.
Sroloval dopis ,tak aby se dal přivázat k pařátu ptáka.
Používali jsme divný druh přepravy,posílali jsme vzkazy po havranech.
Neměli jsme tu žádného dalšího člověka nebo holuby a tak nám nic jiného nezbylo.
Havrani sice nebyli nejchytřejší, ale čarodějkám byli naprosto oddanní a byli rychlí.
Uvázala jsem havranovi na nohu vzkaz a nařídila jsem mu co má udělat. Havrani k čarodějkám patřoli odjakživa.
,,Leť!"pobídla jsem ho, jestli to půjde dobře dostanou havrana zítra.
Večer jsme pokračovali v řešení podle mě nepodstatných věcí. Ashe to zajímalo, takže jsem raději nic nenamítala.