VÁLEČNICE- bitevní pole

1.Kapitola

,,Alex?"zavolal na mě něčí hlas, tady mě furt někdo potřeboval.
,,No co je?"zeptala jsem se Clei, která vypadala jako inteligentní dívka, ale někdy by to do ní člověk neřekl. Zaslechla jsem ve svém hlase náznak hořkosti a možná i nezájmu, nebyla jsem zrovna nejmilejší, to jsem si musela přiznat.
Znali už jsme se několik měsíců, moc jsem jí nerozuměla, ale měla jsem ji ráda i přes to že jsem o ní skoro nic nevěděla.
Nebyla jsem zrovna tip holky co chodí na pikniky a probírá s kamarádkami nejnovější drby nebo oblečení (né že by mi nezáleželo na tom co nosím, měla jsem svůj styl a ten jsem přísně dodržovala),byla jsem prostě jiná.
,,Potřebujeme další měče. A co tenhle?" Clea mi podala meč co držela v rukou. Její oznámení mě nepřekvapilo , opravdu jsme potřebovali další zbraně...
To co mi podala ale opravdu nevypadalo jako meč, při nejlepším jako meč v rozkladu. Špička meče byla celá zrezivělá a meč ani trochu nepadl do ruky,myslím že bych snad radši bojovala klackem než tímhle...
Jemě jsem mečem dloubla do dlažby, rez se začala odrolovat a špička měče málem upadla.
,,Cleo tenhle fakt použít nemůžeme. Pokud tímhle někoho probodneš umře spíš na otravu krve než na to že jsi ho pořezala",řekla jsem a skoro jsem se tomu musela zasmát.
,,Aha vykoktala Clea. Sice to byla fajn holka, ale zbraním vůbec nerozuměla jako většina žen a to Clea pracovala doslova na bitevním poli.
Ona byla snad můj úplný protiklad, tím jak vypadala i tím jaká byla ze vnitř.
Její špinavě blonďaté vlasy měla zastřižené na ramena, vzhledem mi trochu připomínala zrzavou kočku, její vypouklé zelené oči na mě každou chvíli hleděli s nechápavým výrazem ale přitom vypadala dost chytře. Podle mě to byla normální průměrná holka, co umí vařit,uklízet, šít, starat se o domácnost a slušně se chovat, narozdíl ode mě.
Já jsem si dokázala zašít ponožku, uvařit jednoduché jídlo a o mém chování nebyl ani pochyb, ale nějak jsem v tom nevinikala.
Navíc jsem byla vzpurná, pravidla jsem ráda porušovala a etiketa mi lezla na nervy. Byla jsem prostě jiná.
K vzornému chování mě naučil můj učitel, trenér a opatrovník v jedné osobě. Moje rodiče jsem nikdy nepoznala nevím co se s nimi stalo. Jen jednu věc o svojí matce vím a to že byla čarodějka.
Já jsem to po ní zdědila, ale to není hlavní je to jen menší část mé osobnosti.
U mého opatrovníka Jonatana Argenta jsem žila do svých třinácti let. V té době už jsem uměla vrhat nožem střílet z luku, šermovat, používat dýku, věděla jsem všechno o bylinách a o tom jak přežít. Do svých třinácti let jsem podstupovala opravdu tvrdý výcvik.
V té době mi byl oporou můj bratr Alexandr. Vážně nevím proč se jmenujeme stejně Alexandra a Alexandr, jak vtipné.
Ve třinácti letech se ve mě něco zvrtlo a tak jsem utekla, samozřejmě i s Alexem.
Od té doby jsme si vybudovali slušnou pověst.
Teď je mi šestnáct a už půl roku pracuju v armádě království Aderlanu.
Jsem tu dobrovolně, dostávám za to dost peněz a mám poměrně vysoké postavení, ale stejně to byl nápad bratra pracovat tu...
Vojsko je ubytováno v normálních pokojích asi po dvaceti lidech, nemají dobré ubytování,ani jim za to neplatí, většinou tu jsou ,protože musí.
Já jsem měla pokoj jen pro sebe, měla jsem tu lepší postavení, královi na nás záleželo.
Byl už starší, ale v bitvách se pořád nevyznal.
Dostávali jsme i výborné jídlo, nejedli jsme u stolu s králem.
Jedli jsme se služebnictvem a ostatními poddanými co bydleli tady v zámku, ve službách krále.
S králem nejedl skoro nikdo jen pár vybraných lidí, kdybych s ním chtěla sedět u jednoho stolu musela bych vypadat minimálně jako dvorní dáma a to by mi dělalo problém.
Nikdy jsem nepochopila jak dvorní dámi, můžou chodit a sedět v ,těch obrovských načechraných šatech.
Takhle mi to vyhovovalo mohla jsem si dělat co jsem chtěla a s králem jsem mluvila jen na bitevních poradách.

,,Prosím tě Cleo neříkej mi že tu nejsou žádné další zbraně. Dýky, luky, kuše, hole nebo něco."řekla jsem, tahle práce nebyla nejlehčí.
,,Něco by tu bylo, ale většina lidí ty zbraně neumí používat",řekla Clea a sklonila tvář k zemi.
,,Víš co Cleo? Zavolej mi Alexe,rychle."řekla jsem.
Mezitím jsem se rozhlížela po místnosti.
Na zemi byla položená dlažba s motivem malinkých kytiček. Místnost byla velká a nebyl v ní žádný nábytek takže tu byla pěkná ozvěna.
V síni byla obdélníková okna na hoře zakulacená. Venku už byla tma a tak byla místnost plná hořících pochodní, lepší zdroj světla zatím nikdo nevymyslel,ale já jsem si uměla pomoct i kouzlem. Jenže kouzla tady byla skoro zakázaná.
Ze zamyšlení mě vytrhl Alexův příchod.
,,Co si chtěla sestro?"řekl. Mluvili jsme spolu chladně, ale měli jsme se rádi. Navíc naše matka nám přece jenom něco dala, její geny. Já jsem byla plnohodnotná čarodějka, i když jsem s toho někdy nebyla nejšťastnější něco jsem na tom milovala. Telepatii, ta patřila ke schopnostem čarodějek.
Alex tohle zdědil jako jedinou schopnost,ale byl z toho naprosto šťastný a vyhavovalo mu to.
Měli jsme spolu totiž vlastní frekvenci a tam jsme se mohli bavit bez použití úst, bez toho aby nás někdo slyšel.
Hodně nám to pomáhali při boji byli jsme dokonale sehraní a protivník nic netušil, na druhou stranu nás to nemohlo rozptýlit to by bylo nebezpečné.
,,Kolik lidí je schopných bojovat?"zeptala jsem se.
,, Plus mínus pět tisíc mužů, kteří umí jakž takž bojovat"řekl z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, v tom byl ještě lepší než já.
,,Za chvíli tu bude asi deset tisíc vojáků a mi se máme ubránit s polovinou? Co budeme dělat Alexi?"řekla jsem a v naší telepatické sítí dodala ,,vážně tohle máme zapotřebí?".
,,Chce to uvažovat chytře a mít dobrou strategii a možná to chce dojet pro posily",řekl.
,,Doufám že o strategii se postaráš ty, jseš v tom mnohem lepší než já. A ty posily klidně zařídím já, jen to prosím domluv u krále ,aby to schválil",řekla jsem a pohlédla na něj, ve strategiích je vážně několikanásobně lepší než já, já bych do všeho nejraději skočila po nohou.
,,Dobře, jestli vše vyjde vyprovodím tě",řekl s kývnutím Alex.

Po hodině už byl Alex zpátky s odpovědí. Já už jsem stihla převléct. Vzala jsem si na sebe černé kožené kalhoty, šedou halenu a přes to jezdecký plášť, samozřejmě taky černý. Kalhoty mi držel tlustý opasek protkaný stříbrnými vlákny, který byl obtěžkaný zbraněmi, takže mi kalhoty spíš stahoval. V opasku jsem měla jeden nůž a jeden meč a několik dalších užitečných věcí.
V ruce jsem k tomu držela hůl, s holí mi to šlo nejlíp navíc s ní šlo omráčit bez toho abyste někoho hned zabyli.
,,Král to schválil,ale buť opatrná. Vážně nemám jet s tebou?"věnoval mi starostlivý pohled.
,,Alexi já to zvládnu, dělám už to po několikáté, neboj budu opatrná",řekla jsem a stiskla jsem mu jeho příjemně zahřátou ruku.
Alex se pousmál a podíval se na mě svýma modrýma očima, které vypadali stejně jako ty moje. Byli jsme si celkově dost podobní. Měli jsme i stejnou barvu vlasů, tmavě hnědou skoro černou.
Lex je měl nedbale zastřižené a jeho ofina mu povlávala ve větru, pro většinu dívek byl určitě velice atraktivní.
Já měla vlasy dlouhé někam pod prsa, většinou jsem je měla spletené do copů pro příležitosti jako je tahle mi vyhavovaly drdoly.
Na koni mi výtr vlasy nestrkal do obličeje a já se mohla na plno věnovat jízdě, narozdíl od Alexe jsem neměla ofinu .
,,Kůň už je osedlaný pane",řekl muž Alexovy, měli jsme jisté postavení.
,,Děkuju ti Hartworde,"Alex si na rozdíl ode mě pamatoval aspoň jméno toho muže.
Šla jsem do stájí, Alex šel za mnou vyhoupla jsem se na koně.
,,Alexi spoléháme na tvoji strategii, budu se snažit tu být co nejdříve",řekla jsem mu a pokynula koni ať jede.
,,Jeď Riki"tleskla jsem klisnu holí.
Alex se za mnou díval dokud jsem nezmizela v lese.