Vesnička Wand

Epilog

 Vracím se z lesa, ve kterém jsem byl celý den, aby přivezl do vesnice dříví. Hned jak vcházím do vesnice, vidím matku, jak je vyděšená a sedí na schodech před naším domam. Jdu k ní.

„Matko, co se stalo?"

„Frany..."

Srdce mi poskočí.

„Co je s Frany?!"

Matka jen vzlyká.

„Matko povídej, co je s Frany!" Třesu s ní.

„To ona zabila Langramova syna. Přiznala se k tomu. Nechal ji přivázat ke kůlu a roztrhat vlky..." Pronesla mezi vzlyky.

Srdce, jako by se mi zastavilo. To přeci nemůže být pravda. V hlavě si přehrávám všechny ty události, které se v poslední době staly. To ona jediná věděla, co plánuji udělat. To ona jediná věděla ten plán. No jistě! Kdo jiný by to mohl udělat?! Rozbíhám se branou a běžím rychle k lesu. Jakmile vidím krvavý dřevěný kůl na kterém jsou jen kosti, bodne mě u srdce. Tohle ne. To přeci nemůže být ona. Obličej jí zůstal nedotčen. Popojdu ke kůlu a hladím ji po tváři. Slzy se mi derou do očí. Kdyby mi to došlo dřív, mohl jsem ji zachránit... Klesám na kolena a dávám obličej do dlaní. Ztratil jsem milovanou bytost.

Ahoj, tak tohle byla poslední část této povídky. Snad vás konec moc nezklamal. Teď, když jsem si to po sobě četla, tak mi Frany bylo líto, ale už jsem to jednou takhle napsala, tak jsem to nechtěla přepisovat a život bohužel není vždycky růžový. Tak snad nejste moc zklamaní. ;) Jinak bych chtěla moc poděkovat, že jste si našli čas na přečtení mé povídky. :)