Strange Magic - Element Vody

Part 6

"Ztratil moc krve, musí si odpočinout". Řekla ta dívka a společně se mnou jsme Moesašiho nadzvedly. Moesaši při tom asi omdlel. "Pojďte za mnou", řekla ta dívka, "odvedeme ho ke mě domů, kde se o něj postarám". Ušli jsme pár metrů a ta dívka se zastavila "Mimochodem jmenuji se Tini" Vypadala, že se stydí, jelikož se nepředstavila hned. "Těší mě já jsem Lara a tahle krasavice na mém rameni je Sunset". Řekla energicky Lara. "No a já jsem Syndra". Pokusila jsem se o úsměv, ale nějak mi to nešlo.

Po chvíli jsem ucítila chlad všude kolem mne. Ten studený pocit se brzy rozlil po celém mém těle.  Zatmělo se mi před očima a skoro jsem omdlela. Bylo mi opravdu moc špatně. "Ehhm holky... je mi trochu špatně... jděte napřed, hned vás doběhnu." Potom jsem se chabě usmála, aby si mysleli, že jsem v pořádku a doufala jsem, že na to skočí. Pak jsem kousek odběhla, aby jsem jim byla z dohledu. Doběhla jsem k jednomu stromu a opřela se o něj 'co se to se mnou děje?'  Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Cítila jsem, jak mě ten chlad zevnitř zabíjí. Začala jsem se dusit a zamotala se mi hlava. Po chvíli, při které jsem se dusila a  kolem mě nebyl nikdo, kdo by my pomohl, všechno kolem mne pohltila temnota.

Syndro...Syndro... brzy příjdu...

Probudila jsem se celá zpocená. 'Co... co to bylo kurňa za divný hlas?!' Najednou v křoví vedle mě něco zašustilo. Chtěla jsem vykouzlit vodní kouly, ale to, co jsem vyčarovala nebyla voda.
Cítila jsem, jak mě chlad opouští. Jakoby ten chlad využil vodní kouli, aby mohl opustit mé tělo.  Mé oblečení po chvíli začalo černat. 'Nejdřív ten chlad, poté místo vody  divná černá tekutina, a teď tohle.'

Šaty jsem si sundala a vzala si z tašky druhé. 'Snad mě nikdo neočumuje.'

Vydala jsem se klusem za holkama. Šla jsem po pěšince, až jsem došla na jednu mítinku, kde byl jeden veliký strom a na něm postavená bouda... spíš barabizna... možná hromada... no... okey... všichni mě chápete..

'Aha... tak tady bydlí Tini'. Pod stromem čekala Lara. "Kde jsou ostatní"? Zeptala jsem se Lary. "Moesašiho nahoře ošetřuje Tini" ukázala rukou směrem k té...chajdě.
'Moesaši se asi probudil' řekla jsem si potom, co se ozval uširvoucí výkřik bolesti. Cítila jsem, jak se znovu zaplňuji
   temnotou.

'Ne... to snad ne...už zase ?! Kur*a !'
Lara si ničeho nevšimla a pádila jako blesk nahoru. Já se chtěla vynést nahoru svou vodou. Byla jsem pár čísel nad zemí, když mi došlo, že mám tu divnou temnou vodu. Nad hlavou mi kroužila Sunset. 'Snad si ničeho nevšimla'. Bylo mi jedno, jak vysoko nad zemí jsem a přestala jsem vypouštět vodu. 'Jsem fakt tak blbá? Kdo si tak asi mohl při tom dopadu rozseknout hlavu ?? Jasně borka já.'

V tu chvíli se objevil Loyd. 'Jasně... ještě ten nám tu chyběl'.
Rychle jsem vstala, a cítila horkou krev, jak líně steká po mých vlasech a zádech. "Co to proboha děláš"? Zeptal se. 'Padám ne.' Kdybych to řekla nahlas, tak bych měla mega výtlem. "Tini ošetřuje Moesašiho v té chatce na stromě. On zařval, tak jsem k nim chtěla jít, ale na žebříku jsem se smekla." Krev mezitím stékala po mých zádech přes lítka až na kotníky. "A ostatní jsou nahoře že"? Kývla jsem, jakože 'ano'.Mezitím jsem vylezla po žebříku nahoru a cítila, jak z mích bot kape má horká krev. Přišla jsem ve chvíli, když Moesaši znova usnul. 'Karma je svině'.

"Ty krvácíš ? Cos dělala? Ukaž ošetřím ti to". 'Tini je až moc milá'. Nejdřív mi setřela všechnu už zaschlou krev, a poté mi ránu vydezinfikovala nějakou podivnou vodou. Příšerně to štípalo, ale já to na sobě nedala zdát. "Tak a teď se nevrť." řekla Tini. Vytáhla nějakou jehlu a divnou niť a blížila se k mé ráně. "Co to....d-děláš ?" Zeptala jsem se, když už mě chtěla bodnout. "Zašívám ti tu ránu." 'Lol...zašít někomu ránu....taková blbost. Nic ale neřeknu nahlas, nebudu hnusná, když mi chce pomoct.'

Ani to tak nebolelo. Koukám se na tu ránu do zrdcadla. Tini ji zašila skvěle. Je tam vidět jen malá jizva a pár....stehů, nebo jak se to jmenuje. 'To zašívání není až taková blbost...' Mé černé vlasy dostaly rudý nádech a vypadaly nádherně. 'Asi si je obarvím na tmavě rudé.' Chvíli se ještě dívám do zrdcadla a přemýšlím, jak si učesat vlasy.

Už jsem blízko.

'Co...co to kruciš bylo. No...určitě tohle nebyla vize.....při vizích totiž vidím scénu a mohu se pohybovat. Teď jsem jen slyšela hlas. ' Asi mi exploduje hlava. Nachvíli si asi odpočinu.

'A nebo ne'

"Ahoj Syndro." Prudce jsem se otočila na místo, od kud jsem slyšela hlas. Nikdo. "Dlouho jsme se neviděli." Prolétla jsem pohledem celou místnost, ale nic. 'Jsem fakt tak blbá !?' "Tys mě nikdy neviděla, ale já tě sleduju skoro celý tvůj život... až na posledních pár let." To je... hodně divný. "Ale teď jsem zase tu. Dokončím, co jsem začala." 'Jasně jen klid, jen klid... Zachovejte Paniku !!!!' Vylítla jsem rychlostí blesku z pokoje, seskočila ze žebříku 'au' a sprintovala jsem pryč. "Mě neutečeš." 'Fck.' Něco mě chytlo za vlasy, schodilo na zem a táhlo za vlasy pryč. Příšerně to bolelo, a mám o hodně vlasů míň. Ječela jsem jak prase na porážce, a tak mi ten někdo zacpal pusu. 'Doprdele' Házela a škubala jsem sebou jak jen to šlo. Ten někdo mě táhl do jedné jezkyně. 'A tam mě vykuchá....super.' Škubla jsem sebou tak silně, že mě tajemná osoba pustila, a já se dala na útěk. "Hlupačko! Mě nemůžeš utéct." Pak rána. Moje hlava asi praskne. 'Oprava... praskla... zlomenina lebky a nezastavitelné krvácení. Takový je vážně můj konec ?' Stále jsem běžela a nevzdávala to. 'Ještě mu uteču... určitě.' Utíkat neviditelné osobě v lese s prasklou lebkou je špatný nápad. Přeskakovat ve tmě kořeny je hrozný. O to víc, když se vám někdo sápe po tryčku. 'Ten les je asi nekonečný.' Přemýšlím, jak daleko může být Tinina chatka. 'Tak daleko zas ne... nebo jo? No táhl mě po zemi docela dlouho, ale...'
Zakopnout o kořen bylo to nejhorší, co se mi mohlo stát. A taky se to bohužel stalo. Ležím na zemi. Bolest hlavy pulzuje do celého těla. Krev mi stéká po zádech a rukou. A něčí ruce mě zdvyhnou za vlasy. "Mám tě." Ze všech sil jsem vykřikla... možná to někdo uslyší.

***

Celá zpocená jsem se trhnutím probudila a panicky jsem prohledávala pokoj. 'Celý se mi to jen zdálo !'
Ehh... a nebo... ne. Hlava mě totiž příšerně bolí a cítím, jak po mých zádech steká pár kapek horké, rudé krve. 'Co... eh... no... a jak mi tohle někdo vysvětlí ?!' Jsem totálně v prčicích... to není přeci možné... aby se mě něco snažila zabít. 'Byl to sen... ale zranění jsou reálná.'
"Tini....budu potřebovat kostirost a šití." "Cos zase vyváděla?"

***

"Díky....moc se omlouvám. Hold jsem nemehlo. Kdo jinej by spadl ze židle, třískl sebou o stůl a udělal by si taková zranění ?!"
Tini byla napohled vyčerpaná. Skoro pořád zívá, podřimuje a má hrozné kruhy pod očima. 'Chtělo by to nalíčit... Věci mám doma. Tak nic.'
"Půjdu se vyspat, jestli neva. A nelam si s tím hlavu. Někdo má hold nadání na pády." Lišácky na mě mrkla, a šla se vyspat.

***

No....mělo to bejt delší, ale radši z toho udělám dvě kratší kapitoly. Tak.....ehh....snad se aspoň kapku líbilo. Příští kapitola výjde snad příští výkend.

Prosím pište mi, jak se vám líbilo/nelíbilo, ať vím, co zlepšit.

Sephinrot :D