Strange Magic - Element Vody

Part 7

Noc byla jako vždy příšerná. Alespoň se mě nic neviditelného nepokusilo zabít.... Ráno jsem vstala asi ve 3 ráno. Vzbuzení doprovázela příšerná bolest zad a hlavy, které vůbec nepovolovali. Byla jsem ráda, že jsem bolestí nespadla z postele. Hlava mě bolela čím dál víc, a mě vůbec nedošlo, že se blíží další vize.

Mé vize jsou čím dál divnější.

Vize :
Viděla jsem nějaké budovy... byly mi velmi povědomé, ale já nevěděla od kud je znám. Všechny ty budovy zářily... pak jsem viděla jak do těch budov někdo vstupuje. Odkud tu osobu znám!? Osoba vstoupila do jedné té budovy... bylo to celé zvláštní. Poté co vešla se celý obraz zahalil tajemnou mlhou a mě začala bolet hlava.
---
Byla jsem nucena vizi předčasně ukončit. Předčasné ukončení je velmi bolestivé a je nesmírně složité, ale musela jsem zjistit, proč mě znovu bolí hlava.
****

První co jsem cítila byla bolest hlavy. 'Achjo...'. Pak jsem se s trhnutím posadila a znovu jsem se praštila do hlavy. Tak aspoň vím proč mě bolí.
Chtělo se mi zvracet, kvůli předčasnému ukončení, ale já to nějak přežiju. A ke všemu mám hlad. 'Musím mít pořád samý modřiny a škrábance'? Asi jo, protože mi začalo zápěstí pořádně natékat a fialovět. 'Achjo...' Šla jsem tedy na snídani. V domě bylo ticho. Chvíli mi to přišlo divné, pak mi ale došlo, že jsou asi tři ráno, a tak asi všichni ještě spí. Pomalu jsem šla do kuchyně - pokud se tomu dá říkat kuchyň - a prohlížela jsem si dům. Tini je opravdu divný člověk. Všude samé květináče s podivnými rostlinami a na všech poličkách byly hromady papírů. 'K čemu to asi potřebuje'? Sedla jsem si na židli a přemýšlela jsem, co bych si dala. Pak jsem se koukla vpravo, odkud se ozval divný zvuk. 'Lloyde... přestaň chrápat'. Lloyd spal na nějaké divné rostlině a hrozně hlasitě chrápal. Vedle té květiny byla hromada oblečení. 'Achjo'. Jednoznačně to vyhrál čokoládový dort... Ale pochybuju, že tu Tini má ingredience. Začala jsem prohrabávat všechny šuplíky a skříňky a hledala jsem cokoli by se dalo dát do čokoládového dortu. 'Asi by to chtělo čokoládu...' Kam by mohla Tini dát čokoládu. Otevřela jsem poslední skříňku. Byla tam jen samá zelenina. 'Doprde...čic !' Naštvaně jsem popadla dvě mrkve - jestli to byly mrkve - a mrskla jsem s nimi na zem. Za těma mrkvema něco bylo. 'Ale, ale, ale. Tini... styď se.' Šťastně jsem se usmála. Za těma asi mrkvema byly sladkosti... snad tuna. Začala jsem vyhrabávat všechny sladkosti co šly a pořádně jsem si ukousla z nějaké čokoládové sušenky. Vzala jsem tedy čokoládu a šla hledat další ingredience...

-- Po dvou hodinách --

Asi podruhé v životě jsem vařila. Ale celkem mi to šlo. Snad. No... Okolo páté hodiny jsem měla dort hotový. 'Tak... Jdu jíst.'
'Ne počkat! Ukážu ho ostatním... a pak ho sním. Na ostatní seru! Já si to uvařila a já si to sním.'

Šla jsem tedy hledat ostatní. Uslyšela jsem podivné zvuky z pokoje, kde byl Moesaši. Šla jsem se tam podívat. Moesaši ležel v posteli a spal. Nebo to aspoň hrál. Okno na verandu bylo divně zavřené. Byly v něm totiž skřípnuté závěsy.

Pomalu pootevřel jedno oko uviděl mě. Pak i to druhé. Hned potom potichu zaklel. "Sakra." Usmála jsem se na něj. "Dobré ráno. Je ti už lépe ? No doufám že jo... Nechceš kousek čokoládového dortu? Před chvíli jsem ho dodělala." Najednou odněkud ze stropu seskočila Lara "Já bych si dala" a lysáčky se na mě usmála. "No dobrá. Tak pojď Laro. Moesaši pojď taky. Bude ti potom líp." Lara se rozběhla do kuchyně a já počkala na Moesašiho. Vypadal dost zmateně. "Neboj. Ten dort není jedovatej."

Moesaši se nechtěl hnout z místa. "Nemáte tady nějaké oblečení ?" zeptal se mě. 'Ajo....on nemá oblečení. Tak mu nějaké budu muset sehnat.' Rychle jsem se rozhlédla po pokoji. Nikde nic. "Chvíli počkej, hned se vrátím s nějakým oblečením." Běžela jsem k Lloydově hromadě. Myslím, že mě Moesaši začíná mýt rád... Lloyd je naštěstí jeden z těch, co nemají o oblečení nouzi. Ale chtělo by to vyprat. Tak jsem vzala nějaké spodní prádlo, kalhoty a košili a běžela jsem k Moesašimu. "Už jsem tu Moe. Tady máš. Já počkám za dveřmi, abys měl soukromí."