14 Dní Na Táboře✔

13.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad vším možným.Měla jsem chuť vstát a utíkat.Utíkat daleko odtud.Bohužel to nebylo možné.Moje tváře byly celé mokré a lepily se na ně moje vlasy.

Nemohla jsem spát.Nešlo to.Prostě ne.Přemýšlela jsem nad vším možným.Slzy už netekly.Byla jsem otočená na boku a koukala do zdi.

Ozvalo se rachotění kliky.Rychle jsem na sebe hodila peřinu,aby vypadalo,že spím.Nebyla jsem ani převlíknutá.Byla jsem tak,jak jsem přišla.Někdo ke mně šel.

,,Claud? Spíš?" Neodpovídala jsem.Ten hlas jsem poznala.Lisa.Její kroky se odemě vzdalovaly. ,,Spí." Zašeptala Lisa. ,,Ne.Nespí." Řekl známý hlas. ,,Spí a už jdi." Zabouchla Lisa aniž by se dočkala odpovědi.Jako by něco tušila.

,,Claud.Já vím,že nespíš." Co? Jak to může sakra vědět.Neodpovídala jsem.
,,Claaaud..." Posadila jsem se. Hlavu jsem měla sklopenou.Oči mě pálily.Lokty jsem si opřela o kolena a hlavu dala do dlaní. ,,No,co je." Řekla jsem trochu nepříjemným hlasem. ,,Já..." Začala opatrně. ,,Vymáčkneš se?!" Řekla jsem ošklivě.Ublíženě se na mě podívala. ,,Promiň." Omluvila jsem se jí. ,,Slyšela jsem tě brečet." Řekla opatrně.Byla jsem zaskočená. ,,C..co? Kdy?" ,,No..já..asi v deset jsem přišla sem.Ty jsi seděla na posteli.Rukama jsi měla obejmutá kolena a hlavu zabořenou do nich.Tak jsem raději odešla." Při poslední větě sklopila zrak. ,,Claud,co se stalo?" Podívala se na mě smutně. ,,Liso...promiň.Nechci se o tom bavit.Né teď." Řekla jsem a vstala.Nesnažila se mě zastavit.

Vyšla jsem z chatky a namířila si to neznámo kam.Ani jsem nevěděla kolik je hodin.Šla jsem a kopala do kamínku.Koukala jsem do země a ruce měla v kapsách.Proč mě to tak vzalo sakra?! Vždyť mezi náma nic není! Sakra Claudio vzpamatuj se! Říkala jsem si dokola.Zahleděla jsem se na nebe.

Začalo pršet.Byla jsem promočená až na kost.Ignorovala jsem vodu,která na mě padala z nebe.Hřmělo a blýskalo se.Došla jsem k lesu.Ano.Byla bouřka a já byla u lesa.Sedla jsem si tam na lavičku.Lokty opřela o kolena a hlavu dala do dlaní.

,,Co tady děláš?!" Řekl někdo přede mnou.Šíleně jsem se lekla. ,,Claud?!" Řekl dotyčný,když jsem vstala a podívala se na něj.Brad. ,,Mmm." Řekla jsem a sklopila zrak. ,,Jsi normální?! Je bouřka a ty tady sedíš u lesa?!" ,,Já normální jsem.Já ano." Řekla jsem a rozeběhla jsem se směr chatka.

,,No konečně! Měla jsem o tebe strach!" Spustila na mě Lisa,když jsem otevřela dveře od chatky. ,,Promiň." Řekla jsem potichu a šla si pro suché věci.Převlékla jsem se a sedla si na postel.Po chvilce jsem se podivala na Lisu,která měla v očích starost.

,,Tak?" Prolomila po chvilce ticho Lisa.Nechtěla jsem jí nic říkat,fakt ne. ,,Liso,promiň..já..nechci o tom mluvit." Udělala jsem na ní omluvný pohled. ,,No dobře,ale počítej s tím že to z tebe jednou vytáhnu." Začala se smát.I když mi do smíchu zrovna nebylo,musela jsem se s ní začít smát taky.

Ráno jsme vstaly a šly se nasnídat.Snažila jsem se Bradovi vyhýbat.Dařilo se mi to.

Dneska toho bylo hodně.Museli jsme jít do lesa a najít papírek s barvou našeho týmu.Tedy zelenou.V lese bylo pověšených ještě nekolik jiných barev aby nás to zmátlo.Střídali jsme se.Vždy když někdo doběhl,musel předat papírek dalšímu a ten musel jít pro další.Měli jsme tak dohromady 13 papírků,na kterých bylo napsáno jedno písmeno.Měli jsme tak poskládat větu.To bylo těžké.Měli jsme na to celý den to poskládat.Střídali jsme se.Chvíli to měli Adam a Chalzie.Ti na nic nepřišli.Potom Peggy a...Brad.A tak to šlo dál.

Byl čas oběda.Vybrala jsem stůl nejdál od Brada.Lisa si ke mně přisedla.Za což jsem byla ráda.Jack byl s Chrisem.Po obědě byl jako vždy odpolední klid.Papírky neměl nikdo.Po obědě je má mít Will a Maggie.Pak jsem na řadě já.

Ihned jak jsme dorazily na chatku se Lisa rozvalila na posteli.Musela jsem se uchechtnout. ,,Ha,já už mám po obědě volno.Co ty?" Koukla na mě. ,,Já ne.Papírky padly zrovna na mě." ,,Aha,to je škoda." ,,No,to teda."

Ahojky. 👋 Tak je tady další kalitolka.Tentokrát kratší,ale těště se na příští :).

Ahoj. 😊