14 Dní Na Táboře✔

46.

Stála jsem na místě a koukala na něj. V obličeji neměl žádný výraz, nemohla jsem tak vědět, co si asi tak myslí. Stáli jsme tam a kokali na sebe. Měla jsem zvláštní pocit. Jedna moje polovička chtěla, aby sem přišel a dotýkal se mě, ale ta druhá chtěla úplně něco jiného a to ho už nikdy nevidět. Odvrátila jsem pohled někam jinam. Musela jsem se přamáhat a to hodně. Když jsem se rozešla, slyšela jsem, že za mnou někdo běží. Vůbec mě nezajímalo kdo to je. Mohl to být on? Ne! Byla jsem jen hračka, která mu zkrátila pobyt tady. Jsem tak pitomá, láska není hezká! Bylo mi dobře bez ní! ,,Claud!" zavolal za mnou hlas nějakého chlapce. Nevím kdo to byl, moc jsem nevnímala, spíš jsem přidala do kroku a ruce dala do kapes. ,,Sakra Claud!" řekl chlapec a za rameno si mě natočil k sobě. S uslzenýma očima jsem se na něj podívala a obejmula ho. ,,Promiň Chrisi." nejspíš byl zmatený, proč brečím a proč ho objímám, ale nakonec mě obejmul taky.

Odtáhla jsem se od něj a utřela si slzy. Chris se mě na něco chtěl zeptat, ale já ho přerušila ; ,,Prosím, neptej se." snažila jsem se usmát. ,,No dobře." usmál se taky.

,,Max tě prý pozdravuje." řekl najednou. ,,Eh, jo?" zasmála jsem se. ,,Jo." dodal a zasmál se semnou. ,,Hele Claud..."  spustil. ,,Ano?" řekla jsem. Bylo mi jasný na co se chce zeptat. Na to, co se teď děje... ,,Claudio Hamptonová a Chrisi Collinsi okamžitě sem pojďte!" křičela na nás z dálky se smíchem Lisa a vedle ní šla Rachel.

,,Oba dva vás hledáme, kde sakra jste?" řekne tentokrát se smíchem Rachel. ,,Long story." zasmála jsem se. ,,Faajn, nepodniknem něco?" navrhla Lisa. ,,No já vás asi opustím." poškrábal se Chris na zátylku. ,,A Rachel si ukradnu." dodal a vzal Rachel za ruku. ,,Dobře, dobře." zasmála jsem se. ,,Tak ahoj." řekli oba a už mizeli. ,,Ahoj." křikly jsme společně s Lisou.

,,A co budem dělat my?" vypískla Lisa. ,,No...já si asi půjdu lehn-" nestihla jsem to doříct, protože mě Lisa přerušila. ,,Tak to v žádnym případě! Je to poslední den sakra!" zamračila se. ,,Já vím, já vím, ale teď zrovna nemám náladu na nic." řekla jsem a sklopila zrak k zemi. ,,Už na to nemysli, notak." řekla a vtáhla si mě do objetí." ,,K-když to n-nej-de." řekla jsem mezi vzlyky. ,,No právě, odreaguješ se, pojď." usmála se. ,,Dobře." souhlasila jsem.

,,No nejdu tam!" nakonec mě Lisa vytáhla do města a teď se mě snaží přemluvit, abych šla snad už do dvacátého obchodu s oblečením. Abych pravdu řekla, nákupy moc nemusím. ,,Prosím, jen se podívám na jedno tričko." udělala na mě psí oči. ,,Hhh, faajn!" zoufale jsem si povzdychla a následovala mojí spolubydlící, která měla plné ruce tašek.

Jela s námi Amelie, která zalezla někam do cukrárny. Upřímně? Raději bych seděla v cukrárně pila kávu a jedla nějaké cukroví než nakupovat oblečení, aghh.

Aniž by si Lisa všimla, odběhla jsem do jiného obchodu jí koupit něco malého. Chci aby na mě nezapomněla. Koupila jsem jí stříbrný náramek se srdíčkem a k tomu koupila i krabičku.

Vrátila jsem se znovu do obchodu, kde byla Lisa a už jsem jí viděla u pokladny. ,,No kde jsi byla? Já už myslela, že jsi mi zdrhla." zasmála se. ,,Jen jsem se byla na něco podívat. Nezajdem do cukrárny?" vysvětlila jsem. ,,Aha. Jo klidně, můžem, taky jsem ti to chtěla navrhnout." usmála se. ,,Tak fajn."

,,Něco pro tebe mám." řekla jsem a odložila bílý hrníček s horkou čokoládou na stůl. ,,Opravdu? Já pro tebe totiž taky." zazubila se.

Z tašky jsem vytáhla krabičku s náramkem, který jsem koupila a dala jí ho. Ona mi podala o trochu větší krabičku. Když jsem jí otevřela, díval se na mě nádherný náhrdelním k přívěskem písmene C a L. ,,Je nádherný!" vypískla jsem a z krabičky ho vyndala a prohlížela si ho zblízka. ,,C jako Claudia a L jako Lisa, abys nezapomněla." vysvětlila mi význam dvou písmenek, který jsem znala. ,,Děkuju moc." řekla jsem a ihned si ho nasadila. Mezitím Lisa otevřela krabičku, kterou jsem jí dala já. ,,Pane bože ten jsem vždycly chtěla!" vykřikla až se na nás podívalo pár lidí. ,,Děkuju moc!" řekla a dala si ho na ruku. ,,Nemáš zač, jsem ráda, že se ti líbí." usmála jsem se a Lisa mi úsměv oplatila.

Huh, tak další kapitolka! Přiznejte se, kdo je takový ten typ člověka, který nechá všechno na poslední chvíli? :D To jsem přesně já. Dneska jsem letěla kupovat všechny dárky na Vánoce, protože jsem prostě líná a samozdřejmě to nechala na poslední chvíli. :D
Děkuju moc za hvězdičky a krásné komentáře! 💜

Vaše Kattie. 😊💕