Nenávist co vede k lásce

Část. 5

------------------------------------------------Z POHLEDU UČITELE --------------------------------------------

Nechtěl jsem být na ní tak zlý...jen, nedokáži jí odolat...vzbuzuje ve mě jakousi touhu...ona je tak sexy...a úžasná...jenže zpět do reality nemůžu s ní být vždyť jsem její učitel a o práci přijít nechci.... dal jsem jí plané naděje a udělal to co jsem dělat neměl a teď místo abych trestal sám sebe trestám jí...když budu na ní hnusnej nebude mít o mě zájem, odpudím jí od sebe... příští rok bych její třídu měl odřeknout a tak se jí vyhnu a ona bude mít na hodiny které jsem je měl někoho jiného...nechci to, ale jiné řešení není už kort přes ten odlišný věk... jen nevíc co jí teď říci měl jsem jí pustit a nezastavovat...nevydržím jen tak být s ní sám a nevrhnout se na ní... neměl jsem jí na ten vodácký kurz nutit... 

--------------------------------------------------Z POHLEDU NICOL----------------------------------------------

Co by po mě mohl chtít mám strach ale zůstanu stát chvíli na sebe jen tak koukáme ani jeden neví co říct...to napětí mezi námi je příšerné a tak se odhodlám prolomit mezi námi to ticho...

JÁ: "Jaký trest mě čeká tentokrát?" Přes to vše jsem se pokusila o menší úsměv

UČITEL: "Žádný, omlouvám se neměl jsem být bez právem na tebe tak zlý...ale..." 

JÁ: "Ale co?!"

UČITEL: "To co se stalo v kabinetě...nechci aby si si to vyložila nějak, že bych o tebe jevil zájem...protože nejevím, jsi jen malé děcko...navíc se neumíš ani ovládat...prostě dělej že se nic nestalo, byl to omyl, nějak jsem se nechal jen unést vlastně máš pravdu lezeš mi na nervy..." 

JÁ: "To mě mrzí..." 

Málem jsem se rozbrečela ale nechtěla jsem předním...Bylo to od něho hnusný nevěděla jsem co mu na to říct...musela jsem utéct najednou jako by mi někdo vrazil nůž do srdce, strašlivě to bolel...měli jsme mít ještě dnes matematiku asi bych po dnešku nesnesla další jeho pohled...a tak jsem došla za třídní a sehrála že mi je špatně vzhledem k tomu jak jsem byla přešlá z toho všeho mi to lehce uvěřila...zavolala mé matce jestli mě smí pustit domů samotnou že mi není dobře. Ta svolila, poděkovala jsem a došla si  do třídy pro věci a odešla domů...

----------------------------------------------Z POHLEDU UČITELE-----------------------------------------------

Byl jsem na ní opět hnusný....poznal jsem na ní že se jí chtělo brečet...v tu chvíli jsem měl z chutí ji políbit...obejmout ji tak pevně jak jen by snesla a nepustit ji...Nešlo to, nemůžeme spolu být a tak jí nesmím dávat planý naděje...Jsem na ní zlí...opět jsem ji nemohl jen tak odolat držel jsem se a proto jsem na ní začal být zlý...ale nechám to být..takhle to bude lepší...čas utíkal rychle a já měl učit zrovna matematiku v její třídě...bál jsem se tam vejít...nedokáži se dívat na to jak je smutná a k tomu s pocitem že za to mohu já....jenže musím...musím se schopit.....Pře dveřmi jsem se pořádně nadechnul a vešel do třídy...po celé třídě jsem se rozhlídl, neodolal jsem a musel jsem ji spatřit, hledal jsem ji očima ale ona tam nebyla.... 

UČITEL: "Kde zas je Nicol, to se zase fláká?" řekl jsem ti hnusně já vím, ale nechci aby si něco ostatní domýšleli... 

ŽÁK: "Udělalo se jí špatně a tak šla za třídní a ta ji poslala domu..." 


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 Budete někdo mít zájem i o další díl ? :)