Can you love me again?

18.část

Na ulici jsme vyšli ruku v ruce a neustále jsme na sebe házeli zamilované pohledy.
,,Nechám tady auto a pak se sem vrátíme?“ zeptal se. Jenom jsem přikývla.
,,Dobře. A kam chceš jít?“ zeptal se znovu. Pokrčila jsem rameny.
,,To záleží na tobě.“ řekla jsem a usmála se. ,,Ty jsi dneska odvedl tu největší práci.“ Zasmál se a přitáhl si mě blíž. Omotal mi ruku kolem ramen a políbil mě do vlasů.
,,Panebože!“ ozval se výkřik. ,,Holky! To je Louis Tomlinson!“ vykřikla nějaká dívka s blonďatýma vlasama a následně se ozvalo pištění. Skupinka holek se rozeběhla naším směrem. Vyděšeně jsem se podívala na Louise, který se sice usmíval, ale z očí mu sálala panika. Ještě blíž si mě k sobě přitáhl a ochranitelsky okolo mě omotal ruku.
,,Panebože! Louisi, prosím podepíšeš se mi? Jsi naprosto dokonalej!“ křičela jedna, zatímco druhá mu podstrkovala papír a fixu a třetí se kolem nás točila a fotila nás, nebo spíš Louise, ze všech stran. Ostatní holky jenom vyjeveně stály, a neschopné slova se dívaly mým směrem. Trochu vyděšeně, co teď přijde, jsem sklopila pohled k zemi.
,,Hele, není to Elizabeth?“ řekla jedna té druhé potichu.
,,Vypadá tak.“ přitakala jí a obě se rozešly mým směrem.
,,Ehm, promiň. Jsi Elizabeth?“ zeptala se jedna váhavě s milým úsměvem. Pomalu jsem přikývla.
,,Jsi s Louisem?“ vyhrkla hned na to ta druhá.
,,Ehm..já..no my...“ koktala jsem.
,,Jo, jsme spolu.“ vyhrkl místo mě Louis a přitáhl si mě co nejblíž k sobě.
,,Já ti to říkala!“ vykřikla jedna a plácla si s další, zatímco další dvě se mračily.
,,Moc vám to s Blair přejeme. Jste roztomilý pár. Lepší než Eleanor. A ten váš syn. Je tak roztomilej.“ švitořila ta jedna. Ta druhá, jejíž jméno nejspíš bylo Blair jenom nadšeně přikyvovala.
,,Mě se to nelíbí. Louisi, jak můžeš vědět, že tě znovu neodkopne, jako to udělala už dřív.“ zavrčela jedna holka s krátce střiženýma vlasama. Vytrhla jsem se Louisovi a udělala pár kroků k ní.
,,Tak poslouchej. Ty nemáš ani páru, kvůli čemu jsem odešla. Kdybych neudělala jednu obrovskou chybu, nikdy bych to neudělala. Chápu, že tě žere, že tvýho vysněnýho kluka má někdo jinej, ale prostě se s tim smiř. Jenom kvůli pár fanynkám znovu neopustím někoho, koho miluju. Znovu už tu chybu neudělám.“ vmetla jsem jí do šokovaného obličeje. Louis mě celou dobu udiveně pozoroval a podepisoval papíry.
,,J-já...holky! Jdeme.“ zavelela, otočila se na podpatku a spolu se dvěma kumpánkama odešla. Zůstaly tam jenom ty dvě, co nám fandily. Usmála jsem se na ně.
,,Díky.“ řekla jsem jenom.
,,Za co?“ zeptala se Blair nechápavě.
,,Za to, že tohle podporujete.“ řekla jsem jednoduše, vzala Louise za ruku a táhla ho k nedaleké restauraci, kde jsme se najedli a pak opět ruku v ruce došli zpátky k autu, ve kterém jsme poklidně dojeli domů.

*Louisův pohled*

 

Za celou dobu, co jsme byli spolu a sami, jsem neprohodil ani slovo o tom jejím výstupu před fanynkou. Nevěděl jsem, jestli mě to potěšilo nebo mi to přišlo divný, že se obhajovala před holkou, který mohlo být maximálně sedmnáct. Nakonec jsem usoudil, že mě to příjemně překvapilo a potěšilo mě, že se za náš vztah dokázala prát. I když teď na sebe trochu hodila špínu.
Taky tu byla ta druhá věc a to ta, že když jsem potvrdil náš vztah, nevyjela na mě nebo mě neseřvala, jak jsem čekal. Chtěla ho přece uchovávat v tajnosti před veřejností, nebo ne?
,,Hele, malá otázka.“ řekl jsem zatímco jsem řídil. Zaujatě se na mě podívala.
,,Tobě nevadí, že jsem těm holkám řekl, že spolu chodíme?“ zeptal jsem se. Chvíli byla ticho.
,,Ne.“ odmlčela se a nejspíše si rovnala myšlenky. ,,Vím, že jsem říkala, že to nechci nikomu říkat, ale došlo mi, že to dřív či později zjistí. A je mi to jedno. Jen ať všichni vědí, že jsi jenom můj. A daj si odstup.“ zavrčela. Musel jsem se zasmát.
,,Vážně mě těší, že máš o mě takový zájem.“ řekl jsem se smíchem.
,,Seš debil?“ vyjekla. Smát jsem se přestal.
,,Proč?“
,,Jak takový zájem? Jseš můj přítel a já tě miluju. Nenechám nějakou holku, aby se nám do něj srala. Znova už neodejdu, to ti slibuju.“ řekla a usmála se. ,,Jo a taky jsem se rozhodla udělat jednu zásadní věc.“
,,Další?“ zeptal jsem se. Přikývla a složila si ruce na prsou.
,,Řekneme Williamovi, že jsi jeho táta.“
Lehce jsem ujel volantem a trochu vyjel z vyhraněné dráhy. Ale hned jsem to vyrovnal.
,,Cože?!“ vyjekl jsem.
,,Nechceš mu to říct?“ zvedla obočí.
,,Ne, to ne. Já jenom, že ty jsi mu to nechtěla říct, protože ještě není připravený.“ zahučel jsem. Přikývla.
,,Víš, došlo mi, že jedinej, kdo nebyl připravenej jsem byla já. Co když mě za to bude nenávidět?“
,,Neboj se. Bude to v pořádku.“ řekl jsem klidně, ale uvnitř mě všechno radostí poskakovalo. Konečně se dozví, že je můj syn. Konečně se nebudu muset krotit, abych se v jeho přítomnosti nepřeřekl. Konečně budeme jedna velká rodina.

*Pohled Elizabeth*

 

Dorazili jsme domů a já se oklepala. Zatímco venku byl mráz, i když byl teprve začátek října, vevnitř bylo teplo. Bylo to nejspíš tím, že v krbu plápolal jasný oheň.
,,Mami!“ ozval se výkřik a následně se mi kolem nohy obemkla malá postava.
,,Ahoj zlat-“ zarazila jsem se, když jsem si ho pořádně prohlédla. ,,Co to je?“ řekla jsem a znechuceně se zatvářila.
,,Ahoj lidi. No, to je čokoláda.“ řekl nervózně Niall.
,,Ahoj, co tu děláš?“ Pokrčil rameny.
,,Přijel jsem se za váma podívat. A když se tady objevil Will a stěžoval si, že má hlad, ujal jsem se vedení. Měl čokoládovou zmrzlinu, sušenky s kakaem, nutelu a bůh ví co všechno.“ řekl a vyjmenovával na prstech všechno co William snědl.
A William? Vypadal podle toho. Celý obličej měl totálně zapatlaný od čokolády, stejně tak tričko a tepláky. A jak se mu proboha podařilo dostat si tu čokoládu až na loket?
,,To vypereš.“ řekla jsem.
,,Co to kurva..?“ vyjekl Louis, který za námi došel.
,,Práce úžasně starostlivého Nialla.“ zasyčela jsem, ale s úsměvem.
,,To si děláš...“ zavrtěl hlavou.
,,Zlato? Jdeme na to?“ zeptala jsem se ho a očima kmitla k Williamovi, který do olizoval ruce.
,,Jsi si tím vážně jistá?“ zkontroloval se. Přikývla jsem. ,,Tak dobře. Pojď.“ řekl a natáhl ke mě ruku. Williama jsem si přesunula na druhou ruku a chytila Louise.
,,Broučku, něco ti musíme říct.“ řekla jsem Williamovi a šla s Louisem do mého pokoje. Jakmile jsme vešli, Louis zavřel a pomalu se otočil. William seděl na posteli a já mu začala hledat věci ne převlečení a zároveň to všechno házet do kufrů.
,,Kam jdeme?“ zeptal se po chvíli pozorování mě William.
,,Jo, na chvíli se stěhujeme k Louisovi.“ řekla jsem a usmála se.
,,K Louisovi?“ Jeho pohled se přesunul na něj, a on váhavě přikývl.
,,Super!“ vykřikl a vyběhl, aby ho objal.
,,No a tím se dostáváme k něčemu, co ti chceme říct.“ řekla jsem a pohlédla na nervózního Louise, který ho lehce objímal.
,,Williame, víš...pojď si sednout.“ vyzvala jsem ho a poklepala na místo vedle sebe. William si tam nadšeně sedl a Louis si sedl k němu z druhé strany.
,,Musíme ti říct něco důležitého. Předem se ti chci strašně moc omluvit, že jsem ti to neřekla dřív. Bylo to pro tvoje dobro. A tak...takže.“ začala jsem a pohledem vyhledala podporu u Louise. Nadechl se.
,,Takže, tvoje maminka chce říct, že už nemusíš být smutný, že nemáš tátu.“ řekl rychle.
,,Ne? Jakto?“ zeptal se udiveně Will. Chytila jsem ho a posadila si ho na klín.
,,Williame, poslouchej. Vidíš Louisovi oči?“ Podíval se na něj a přikývl. ,,Jsou stejné jako ty tvé, že ano?“ Znovu přikývl.
,,Pak se jmenuješ William. A už jsem ti říkal, že William je moje druhé jméno.“ William se zamračil.
,,Prostě, Williame. Louis je...je to tvůj táta.“ řekla jsem. Teda spíš zaskuhrala.
William se nejdříve podíval na mě a pak se prudce otočil na Louise, který se usmíval.
,,Můj táta?“ zašeptal. Oba dva jsme přikývli.
Sklonil hlavu a vypadalo to, že buď se zamyslel nebo chce plakat.
Nejspíš to bylo to první, protože se po chvíli natáhl a dotkl se Louisovi tváře. Louis přivřel oči a naklonil hlavu blíž k němu. Usmála jsem se.
Pak k němu Will natáhl ruce a Louis si ho přendal na svůj klín.
,,Jsi můj táta.“ řekl William a usmál se. ,,Mami, to je můj táta!“ vykřikl a zatleskal.
,,Jo, je.“ zasmála jsem se a do očí se mi vtlačily slzy.
Pozorovat ty dva, bylo něco dokonalého. Byli si tak podobní, tak stejní. Hodněkrát jsem si představovala, jak se tohle jednou stane a přemýšlela, jak Will bude reagovat.
No, tohle přebilo všechny moje představy. Byl to tak dokonalý okamžik a já se cítila tak šťastně. Můj život byl jako skládačka a s nima byla kompletní.
,,Mám tě rád.“ řekl William a mě slzy přetekly. Dokonce Louisovi stekla jedna slza po tváři.
,,Já tebe taky, Williame.“ řekl a přitiskl si ho k sobě.
,,Mami.“ ozval se Will a natáhl ke mě ruku. Uchopila jsem ho za ní a přisedla si k nim blíž.
Pak jsem je oba objala. Zapadali jsme do sebe naprosto dokonale.
Konečně jsme byla kompletní rodina.

táááák..co říkáte na dnešní díl?? přidala jsem ho trochu dřív..ani nevím proč :DDD
uznávám...trochu to přehrávám...je to až moc sladký..to jak se dali všichni dohromady :DD ale co..:DD co říkáte??
komentuje a hlavně 'hvězdičkujte'!!! :DDD

BYYEE!!