Can you love me again?

10.část

Když jsme zastavili před Harryho domem, Harry a Eleanor vylezli z auta a zmizeli v domě.
,,El.“ chytil jsem jí za ruku, když už otevírala dveře. Podívala se na mě s očekáváním. ,,Já...ehm...nic.“ Zavrtěl jsem hlavou a pustil jí. Lehce se usmála a vystoupila.
Když jsem do domu zašel i já, slyšel jsem nadšené křičení. Vstoupil jsem do obýváku a uviděl Anne s Robinem, jak objímají Elizabeth a po tvářích jim tečou slzy.
,,Elizabeth, tolik jsi nám chyběla. Proč jsi odešla?“ zeptala se Anne a hladila ji po vlasech.
El se odtáhla a podívala se na mě. Pak se obrátila na Williama. Natáhla k němu ruku a on za ní rychle doběhl a omotal se jí kolem nohy.
,,Kvůli jemu.“ řekla. Viděl jsem jak se nechápavé obličeje Anne a Robina mění na chápající a trochu nevěřícné.
,,To..je...“ začala Anne.
,,To je William. Můj syn.“ vydechla El a sklopila pohled. Robin a Anne tam jenom stáli a pohledem kmitali z Elizabeth na Willa a Robinův pohled zabloudil i ke mě. Chvíli se na mě díval a já lehce přikývl. Hlasitě vydechl a nahl se k Anne. Něco jí pošeptal a ona se rychle otočila na mě.
,,To myslíš vážně?“ zeptala se mě. Přikývl jsem. Pomalu se otočila zpátky na El.
,,Proč jsi nám o tom neřekla?“ zeptala se jí. El pokrčila rameny.
,,Ví to ten malý?“ Oba dva jsme zavrtěli hlavou. ,,Proč?“
,,Nechtěla jsem to. Nechtěla jsem, aby o něm někdo věděl. Jenom jsem ho chtěla ochránit.“ vysvětlovala Elizabeth a leskly se jí oči. Pomalu jsem k ní přešel a chytil jí za ruku.
,,Takže čtyři roky vyrůstal bez otce. Nemyslíš že by bylo lepší, kdyby se to dozvěděl?“ zahučel Robin. El zuřivě zavrtěla hlavou.
,,Dobře. Hlavně že už jste doma. Neodcházej už prosím.“ řekla Anne a chytila Elizabethin obličej do svých rukou. El přikývla a objala ji.
,,Ahoj Williame. Já jsem Elizabethina máma. Anne. Máš rád zmrzlinu?“ sehla se k němu a natáhla k němu ruku. William přikývl a uchopil jí.
,,Tak pojď, máme jí tu spousta.“ řekl Robin a chytil ho za druhou ruku a společně s Anne ho odváděli do kuchyně. El je sledovala dokud nezmizeli za rohem, pak se na mě otočila a usmála se.
,,Děkuju, Lou.“ zašeptala a objala mě. Omotal jsem kolem ní ruce a přitiskl si jí blíž.
,,Vždyť jsem ti říkal, že tu budu pro tebe. Pro vás.“ řekl jsem jí do vlasů.
,,Áa, už jste do-“ ozval se křik ze schodů, který se zastavil. Otočil jsem se a uviděl Liama, který se zdvihnutým obočím kouká na nás dva, objímající se. El se ode mě rychle odtrhla a prohrábla si vlasy.
,,Promiňte, já jenom...slyšel jsem hlasy, tak jsem se přišel podívat jestli...“
,,To je jedno Liame. Neřeš to.“ přerušila ho El a vyběhla schody.
,,Louisi? Nechceš mi něco říct?“ zeptal se Liam a významně na mě koukal. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Tos uhod. Nechci.“ zabručel jsem. Ale nedal pokoj.
,,Tak smůla. Vytáhnu to z tebe, ať se ti to líbí nebo ne.“ řekl, chytil mě za zápěstí a táhl mě ke gauči. Shodil mě na něj a sám si sedl naproti mě do křesla.
,,Povídej.“ vybídl a spojil ruce.
,,Nemám co.“
,,Ale prosímtě. Myslíš, že jsem blbej?“
,,Nevím na co narážíš.“ řekl jsem a složil si ruce na hrudi.
,,Máš pravdu. Běžně se objímám s bejvalkama a koukám na ně jako na obrázek.“ řekl ironicky.
,,Tak vidíš. V tom případě nevím, co tu řešíme.“ vykřikl jsem, ikdyž jsem věděl, že to nemyslí vážně. Zamračil se.
,,Louisi, dělej.“ řekl. Povzdechl jsem si.
,,Fajn.“ rozhodil jsem ruce. ,,Mám jí rád.“ řekl jsem potichu.
,,Rád? Brácho, to je jako kdybys řekl, že máš rád čokoládovou zmrzlinu.“
,,Nemám rád čokoládovou zmrzlinu.“ zabručel jsem.
,,To je vedlejší. Ty jí máš víš než rád. A nezapírej to.“
Uhnul jsem pohledem a jezdil očima po místnosti. ,,Možná.“ řekl jsem a vyhýbal se jeho pohledu.
,,Možná? Určitě.“ řekl a ušklíbl se.
,,Já nevím co chceš slyšet, okej? Jo fajn, miluju jí. Stačí ti to?“ vykřikl jsem. Možná to bylo až moc hlasitý. ,,Miluju jí, ale stejně je to jedno. Několikrát mi řekla, že mě nepotřebuje a nechce ve svým životě.“ řekl jsem sklesle.
,,A to ses nenaučil, že když ti ženská něco řekne, myslí pravej opak?“
,,Ale ona není jako každá jiná. Myslí to vážně.“
,,Nemyslím si. Jenom mi dovol připomenout ti, že jsi před pár lety nazýval děvkou, krávou a vykřikoval jsi jak jí nesnášíš.“ připomenul mi.
,,To bylo jenom když jsem se ožral.“
,,A to bylo skoro furt.“
,,Hele, ty mlč. Ty když ses rozešel s Danielle, nebyl jsi o nic lepší. Byl jsi na tom úplně stejně jako já.“
,,Fajn. Už mlčim.“ zvedl obraně ruce.
,,Dobře děláš.“ řekl jsem a zvedl se. ,,A prosímtě. Nikomu, opakuji nikomu to neříkej.“ zvedl jsem výhružně prst.
,,Vezmu si to sebou do hrobu.“ řekl a usmál se. ,,Hodně štěstí, Louisi.“ popřál mi a já přikývl.
Budu ho potřebovat.

*Pohled Elizabeth*

 

,,El?“ Někdo mi zaklepal na dveře. Zvedla jsem hlavu od fotky a rychle jí schovala pod polštář.
,,Jo?“ Dveře se otevřely a objevila se Anne.
,,Jsi v pořádku?“ zeptala se. Přikývla jsem.  
,,Jo. Jenom...mrzí mě, že jsem vám to zatajila.“ šeptla jsem.
,,Oh, zlato. To je v pořádku. Jsme rádi, že jsi se vrátila. Chyběla jsem nám.“ řekla, sedla si ke mě na postel a objala mě.
,,Mám tě ráda.“ řekla jsem. Pohladila mě po vlasech.
,,Já taky.“ Chvíli jsme tam takhle seděli a jenom se objímali.
,,Tak, zdá se, že si Robin Williama zamiloval. Já ostatně taky. Je strašně roztomilej a slušně vychovanej. Pořád děkuje.“ zasmála se. ,,A má Louisovi oči.“ dodala. ,,Proč jsi to neřekla ani jemu. Víš jak mu musí bejt, když se dozví, že je čtyři roky táta?“
,,Já vím. Ale..prostě jsem chtěla, aby měl William normální život. Život bez blesků foťáků, bez hledáčků kamer a bez svého obličeje v televizi. Anne, zrovna ty to musíš chápat.“
,,Chápu to, zlato. Věř mi, že chápu.“ řekla a pohladila mě po vlasech. ,,No, každopádně ho chceme vzít ven. Dneska. Třeba na pouť, nebo někam do lunaparku. Kamkoliv. Všechno co potřebujeme, je tvůj souhlas.“ řekla a upřela na mě své oči stejné barvy, jako má Harry.
Povzdechla jsem si. Co když se zase někde objeví novináři? Co když se mu něco stane. Ale ne, jsou to Anne a Robin. Nenechaly by mu ublížit. Polkla jsem a přikývla.
,,O, zlato. Děkujeme.“ řekla a líbla mě na čelo. Usmála jsem se. ,,Nic se mu nestane. Neboj se.“ dodala a zvedla se.
,,Počkej. Kdo tady zůstane?“ zeptala jsem se. Zamyslela se.
,,No, Harry před chvílí odjel za Nickem. Perrie se Zaynem jeli domů, Eleanor taky odjela. Niall se ještě nevrátil a myslím, že se jen tak nevrátí. Jediný, kdo tu zůstane jsi ty, Liam a Louis.“ řekla a usmála se.
,,Dobře.“ přikývla jsem.
,,Tak ahoj. Večer budeme zpátky.“ Zamávala a opustila pokoj.
Jakmile za ní zapadly dveře, vytáhla jsem z pod polštáře fotku a podívala se na ní.
Byla to ta fotka, kterou jsem vždycky měla na stolku. Jak už jsem si všimla, po mém odchodu se pokoje vůbec nezměnil. Zůstal naprosto stejně, tak, jak jsem ho opustila.
Ale zpátky k fotce. Byla to ta, na které jsem byla já a Louis. Já měla na tváři široký úsměv, stejně jako Louis, který mě držel za boky. Při pohledu na tu fotku se mi začaly vracet staré vzpomínky a já ucítila slzy, které mi stékají po tváři.
A s fotkou v ruce a vzpomínkami v mysli jsem usla.

omlouvám se za zpoždění (celkem velké)..ale dělala jsem projekt na španělštinu :DD
co na to říkáte?? :))) komentyyyyyy!! :DDD

LUV YA!!