Can you love me again?

1.část

,,Ahoj Louisi.“ vydechla jsem šokovaně a zároveň poraženecky. Věděla jsem, že tenhle den jednou musí přijít. Že se prostě jednoho dne rozhodne plně zjistit, kde jsem. I když jsem si jistá, že se o to určitě pokoušel. Vlastně jsem byla překvapená, že mu to tak dlouho trvalo.
,,El, omlouvám se. Ten hajzl mě sledoval.“ řekla Eleanor a probodla Louise nenávistným pohledem. Ale ten se plně věnoval mě. Upíral na mě svoje oči šedé barvy a doslova mě skenoval pohledem. Přejížděl mé nohy, chvíli se zastavil na mém hrudníku, který se od té doby co mě neviděl celkem zvětšil, a nakonec se zastavil u mého obličeje. Očima visel na mých rtech a pak se mi zahleděl do očí. Měla jsem pocit, že všechny vzpomínky, ať už dobré nebo špatné, a city k němu se vrací. Ale rychle jsem to zastavila a prudce zakroutila hlavou. Nechci do toho zase spadnout.
,,Ehm, chcete jít dovnitř?“ zeptala jsem se a trochu doufala, že Louis zakroutí hlavou a řekne, že má něco důležitějšího na práci, než po čtyřech letech vidět svojí bejvalku. Ale k mé smůle dychtivě přikývl a prošel kolem mě. Nadechla jsem se velice důvěrně známé vůně a...

,,Mami!“ Prudce jsem se otočila za výkřikem, který vydával můj syn. Louisův syn. William se ke mě přiřítil s hračkou v ruce.

,,Mami?!“ vykulil oči překvapený Louis.
,,Ehh.“ Nervózně jsem se zasmála. ,,Tohle není můj syn. To je syn mojí kamarádky a já ho občas hlídám. Asi si myslel, že přišla jeho máma.“ Znovu ten smích. Co to je proboha za zvuk. Louis pokývl hlavou a vrátil se zpět k prohlížení mého bytu. Pohledem jsem poprosila Eleanor, aby nějak zabavila Willa a ten něco neprokecl.
,,A proč tady s ním máš miliony fotek?“ zeptal se Louis a ukázal na zeď za gaučem, kterou pokrývalo několik desítek fotek, na kterých jsem byla já a William.
,,No, já...“

,,Mami, kdo je ten pán?“ vypískl William a upřel oči do těch navlas stejných Louisových.
,,To je...kamarád. Tady tety Eleanor. Že jo, El?“ procedila jsem skrz zuby.
,,Jasně. Hele, Wille, co kdybychom nechali tady kamaráda a mam-“ Naštěstí se zarazila. Vyděšeně jsem se podívala na Louise, který nechápavě kmital pohledem mezi mnou, Willem a Eleanor.
,,Ne.“ zakroutil hlavou William a natáhl ke mě ruce. Po chvíli váhání jsem se sehnula a sevřela ho v náručí, jako svůj talisman. Zavrtala jsem hlavu do jeho voňavých vlásků a zavřela oči. Přešla jsem ke gauči a posadila se s ním. Louis se posadil vedle mě a Eleanor se uvelebila na měkké barové židličce.
,,Můžete mi to prosím někdo vysvětlit?“ prolomil ticho Louisův nakřáplý hlas. Bylo na něm vidět, že je mimo. Odtáhla jsem od sebe Williama, který v ruce stále svíral letadýlko.
,,Wille, nechceš jít tetě Eleanor ukázat to autíčko, co jsem ti koupila?“ Oči se mu rozsvítily, slezl z mého klína a chytil za ruku El.
,,Kdyby něco, křič.“ zašeptala ještě El. Otočila jsem se k Louisovi.
,,To je tvůj syn?“ vyhrkl na mě. Nervózně jsem si začala hrát s prstýnkem na své pravé ruce, který jsem dostala od Louise. Nikdy jsem ho nesundávala. Zavřela jsem oči a zuřivě potlačovala slzy. Nakonec jsem přikývla.
,,Je to můj syn.“ potvrdila jsem. Jeho velké ruce mu schovaly obličej, který si promnul.
,,Tak ty máš syna. Proč jsi nám to neřekla. Ví Anne, že je babička?“ Zakroutila jsem hlavou.
,,Nikdo kromě Eleanor to neví.“
,,Proč? Koho je to dítě?“ Otočila jsem hlavu směrem k jeho pokojíku, odkud se ozývaly nadšené výkřiky. Sklopila jsem pohled na svoje neklidné ruce.
,,El, koho je to dítě?!“ Zvýšil hlas. To nebylo dobré. Ale rozhodla jsem se zapírat.
,,Nevím.“ zašeptala jsem.
,,Prosímtě. Jak se jmenuje?“ Konečně lehká otázka.

,,William.“
,,Williame!“ zakřičel. Prudce jsem zvedla hlavu. Co to ksakru dělá? William nadšeně přiběhl. Tentokrát v ruce svíral nějakou plyšovou hračku.
,,Pojď ke mě.“ zašvitořil Louis a natáhl k němu ruce. William se nejdřív podíval na mě a teprve když jsem se usmála, udělal k němu pár váhavých krůčku. Louis si ho vysadil na klín.
,,Jak se máš?“ usmál se Louis.
,,Dobře.“
,,Hele Williame. Povíš mi kolik ti je let?“ řekl Louis a podíval se na mě.
,,Čtyři.“ řekl hrdě William a usmál se. Louis pokýval hlavou a uprostřed čela se mu utvořila malá čárka. Nejspíš počítal. A z toho neplynulo nic dobrého.
,,A víš, že se taky jmenuju William? Teda spíš moje druhé jméno je William. Jinak jsem Louis. Jsem Louis William Tomlinson.“ řekl a upřel svoje oči na mě. Sakra. Nejspíš mu došlo i tohle. Louis se na posledy podíval do Williamových očí a pevně zavřel oči.
,,Děkuju Williame. Jestli chceš, můžeš jít zpátky za Eleanor.“ řekl a usmál se na něj.
Když se za ním zavřely dveře od jeho pokoje, neochotně jsem se podívala na Louise, který mě propaloval pohledem.
,,Proč jsi mi to neřekla!?“ vykřikl. Přikrčila jsem se a do očí se mi draly slzy. Ne, nebudu před ním brečet. Už ne.

,,Já nevím o čem mluvíš.“ zalhala jsem a odvrátila pohled.
,,Proč jsi mi neřekla, že mám syna?!“ vykřikl znova. Podívala jsem se na dveře a jenom doufala, že William z toho nic neslyší.
,,Proč, El?“ Viděla jsem, že má sevřené pěsti. Prudce jsem se bez odpovědi zvedla a došla do kuchyně, kde jsem postavila vodu na kafe. Cítila jsem na sobě Louisův pohled, ale snažila jsem se to ignorovat.
Najednou jsem se otočila a on stál těsně za mnou.
,,Pro jsi mi to neřekla, Elizabeth.“ Každé slovo vyslovil zvlášť a důrazně.
,,Víš proč? Nechtěla jsem tě znovu vidět. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti. Nechtěla jsem se vracet na to místo. A hlavně jsem nechtěla, aby měl William takovýho otce.“ vychrlila jsem. Byla jsem naštvaná. Nechápu proč. On měl být naštvaný. On nevěděl čtyři roky o svém synovi. Ale přesto jsem to byla já, kdo si na tom druhém vyléval zlost. Proč?
,,Jak takovýho otce?“ Nakrčil čelo.
,,Otce, kterýho zná celý svět. A který by nikdy nebyl doma.“ Varná konvice cvakla a já jím zalila čtyři hrnky.

,,Jo, takže jsi se rozhodla, že bude radši vyrůstat bez otce.“ konstatoval holý fakt. Měl pravdu. Takhle jsem se rozhodla a svého rozhodnutí jsem nelitovala.
,,Nečekej, že se ti budu omlouvat. Tohle rozhodně nečekej. Jsem ráda za to, jak žijeme. Jsem ráda, že nemá otce o kterého by stejně kvůli slávě časem přišel. Jsem ráda, že nepatříš do našeho života.“ vmetla jsem mu tvrdě do tváře a viděla, jak se jeho výraz mění z naštvaného na zraněný. Ale to, co přišlo, jsem rozhodně nečekala.

PŘEKVAPENÍ!!!! vím, že jsem ho sem měla dát až ve 12:30..ale prostě..doufám, že vás to potěšilo :)) do komentů mi prosím napište, jaký na tenhle první díl máte názor..osobně si myslím, že je to takový..divný :/ 
jinak..chci vám poděkovat za ty komentáře k tomu...úvodu? :DD zdáli jste se vážně nedočkaví :DD 
taky...nebudu přidávat díly každý den...nestíhala bych to se školou takže jediné dny, kdy bych je přidávala by byli úterý a pátek..a možná někdy o víkendu :)) 

doufám, že se vám to líbí...'hvězdičkujte' komentujte...cokoliv :))

LOVE YOU GUYS <3 xx