Po procházce po vesnici, na které jsme strávili 3 hodiny a kousek jsem Tarsia pohladila a dala mu jablko.
Když jsem ho čistila objevila jsem cosi na jeho přední noze.
Byla to velká krvavá čára která vedla od rány na hřbetě. Mamka nebyla doma a Daniel taky ne. Co jen budu dělat?! Pak mi došlo že mam v kapse mobil a rychle jsem vytočila číslo veterináře.
Veterinář přijel za necelou půl hodinu a já na něj s Tarsíkem čekala. Byla jsem celá nervní a vystrašená. Když se vet podíval na Tarsiovu ránu, ze které tekla krev jak blázen, tak řekl že pokud chci, aby ten kůň přežil že musína operaci za 15.000. Byla jsem vylekaná a zavolala jsem mamce.
Mamka mě uklidňovala. I když bylo vidět že se ji do operace dát 15.000 nechce, nakonec kývla.
Veterinář si Tarsia odvezl našim hangerrm a říkal, že ho do 2 dnů přiveze zpět (pokud to přežije).
Tu noc jsem nespala. Byla jsem vyděšená a měla jsem o Tarsia strach. A i jsem brečela.
ČTEŠ
Důvěra v koně I - Vždy pozitivní
Teen Fiction,,Proč ti nejvěrnější bytosti vždy nejvíce trpí?" Zašeptala vstříc plavé hřívě svého milovaného valacha. ,,A proč ti, kteří ubližují vítězí?"
