Hledala jsem a hledala na netu v slzách až jsem objevila špičkového koňského veterináře.
Ihned jsem mu zavolala v naději, že mi pomůže.
Zvedl telefon a chvíli bylo ticho. Tak jsem začala první já. Vše jsem mu sdělila... a potom se ozvalo váš příběh je neobyčejný (můj a Tarsia). Můžu za vámi přijet ještě dnes a na Tarsia se podívat. Byla jsem celkem ráda.
Okolo 19.00 opravdu přijel. Tak kde ten koník je? Zeptal se. Pojďte za mnou.
U Tarsia strávil několik hodin. Protože ho operoval. Nebylo sice jisté jestli se probere, ale... věděla jsem že, i tak i tak mu to pomůže.
Nespala jsem a čekala. Mamka byla taky vyděšená. I když na koních nejezdila, tak si myslím že to prožívala se mnou. Ten smutek a ty slzy.
Mamka dřív na koních jezdila, ale pak přestala, kvůli autonehodě. Ale koně měla ráda a tak mě v mém snu podporovala. :)
Veterinář vyšel z boxu a měl veselí výraz. Byla jsem plná strachu a očekávání. Tarsio přežil a může dělat to, co dříve a můžeš na něm i jezdit.
Byla jsem šťastná a brečela jsem, ale štěstím. Mamka byla taky ráda a Dan taky. Já tomu pořád nemohla uvěřit... můžeme dělat to co před tím a můžu na něm i jezdit. Vběhla jsem do boxu a objala jsem ho (Tarsia).
Mamka se veterináře ptala, kolik mu budeme platit. A veterinář řekl, že už jsme mu zaplatili, spíše já. Mamka se na mě tak divně podívala a já jsem nechápala. A tak veterinář řekl, že jsem mu zaplatila tím, že svého koně nadevše miluju a že naše pouto je nezapomenutelné.
ČTEŠ
Důvěra v koně I - Vždy pozitivní
Teen Fiction,,Proč ti nejvěrnější bytosti vždy nejvíce trpí?" Zašeptala vstříc plavé hřívě svého milovaného valacha. ,,A proč ti, kteří ubližují vítězí?"
