Vláčky-klasika

Kapitola sedmá-Kolik jich tam je?

Ale nebylo tomu tak...Pan průvodčí mi dal asi poslední šanci, říkal:"Naval letenku nebo uvidíš!" ze zádi vagónu se ozvalo:"Wow to tyhle vlaky uměj i lítat? Prosíííím vzleťte." Pan průvodčí celý zmatený a stydějící se za svůj výkon se posadil, skoro omdlel a dýchal a dýchal a dýchal a pak už nedýchal...zle se na mě podíval sepsal závěť na které stálo: zatkněte toho mladík bez jízdenky a moje peníze investujte do nadace pro brokolicové polévky, děkuji

podepsán: Jiří Jízdenkoviš Vlakovskij."       Jeho mrtvolu se mi povedlo zakrýt pomocí kalhot a kabátů z bedýnky na charitu a tak když přišla třetí-doufám  že poslední průvodčí nepoznala nic...tedy až do chvíle, kdy zakopla o pana průvodčího. "Do psí..no to je jedno vaše sušenky prosím!" A já byl zase v rozpacích naštěstí přilétla sušenka a když jsem po ní sahal tak..za ní bohužel přiletěl i jakýsi šílený pytlák, který se začal radovat že  chytil lanýže australského a začal si rozdělávat oheň-tedy jasně mě vyzval k tomu, abych vytáhl svůj marmeládový meloun-neodborně zvaný marshmallow a začal opékat. Když jsem se chtěl pustit do jídla zjistil jsem, že se opékám také a může ze to ten pytlák. Hrozně to pálilo tak jsem prosil o vodu, ale paní průvodčí mi nechtěla dát vodu, dokud jí já nedám sušenku(jízdenku...asi) tak jsem jí řekl, že jízdenku nemám a ona řekla že ona nemá vodu a já na to:"No tak jsme si kvit, je to v podstatě výměný obchod oba máme hovno."  Paní průvodčí se zamyslela a poté...