SING IT FOR THE WORLD

1

"Vyvolávací cena je deset tisíc dolarů!"zvolal tím svým nechutným hlasem, s nádechem irského přízvuku, který mi kdysi přišel tak přitažlivý. Nechápu jak se z někoho, tehdy tak dokonalého, stalo tohle monstrum. Netvor, co ženy vidí jen jako zboží a nástroje na uspokojení. Propaluji ho vražedným pohledem plným nenávisti, kterou k němu chovám již od doby, co se začal chovat jako naprostý idiot.
"Jenom? Nezapomeň, že tu žížalku , co schováváš v těch vycpanejch boxerkách jsem ti kouřila zadara a dobrovolně. On neví, co mele hoši! Vyvolávací cena je šedesát devět tisíc dolarů pánové! Kdo chce ujíždět na kvalitě, plaťte pořádně! Až na první tři centimetry zcela netknutá!"mrknu na to publikum plný nadrženejch zoufalců, co nejsou schopní najít ženskou, co by jim toho ptáka kouřila pro něco jinýho než jejich prachy. Ten mi ubalil pořádnou ránu pěstí, po který budu mít moncla jak Baron von Kokotov.
"Omlouvám se za...technické chyby v prodeji...ehm..Takže vyvolávací cena deset tis-..."nestihl dokončit myšlenku, protože moje šikovný pusa ho zase přerušila (kdysi dávno bych tuto větu použila v tak trochu jiném slova smyslu, jestli víte, co tím myslím).
"V technických chybách jsi tu expert spíš ty, drahý Niallere."zahihňám se.
"Nikdo tě neojel líp než já!"vidím jak silně v dlani svírá vzteky mikrofon, div ho nerozdrtí.
Ignoruji bolest, kterou mi způsobila jeho pěst a pokračuji:"Joo myslíš? Tak se s tím maňáskem ukaž a dokaž mi to zlato."svůdně na něj mrknu. "Nedělej, že ti nechybím lásko. Pojď si hrát."nakloním se tak, že má prefektní výhled na moje kozy. On jen odhodí mikrofon a kráčí ke mně jako šelma stopující svou kořist. Když je konečně u mne, odpoutá mě a přehodí si mě přes rameno. Kdysi jsem tato gesta na něm milovala. Ale tehdy ještě nebyl necitelným monstrem...
Sešel se mnou z pódia a chystá se do jednoho z pokojů pro "okusení" zboží. Jednoduše svinstvo, které tento kdysi citlivý a hodný muž vede. Už by si mě tam odnesl a nejspíš bolestivě znásilnil, kdybych se mu nevyšvihla a nenakopla ho přímo do toho párátka, které nazývá penis. Vzala jsem z podlahy kovovou tyč a jebla ho tím po hlavě, takže je na nějakej čas v bezvědomí. Prohledávám mu kapsy, když uslyším vibrace z...onoho místa. To si ze mě dělá kozy?! On si můj mobil strčil do boxerek?! S velkou nechutí od tud mobil vytáhnu, čímž dám signál Gerardovi a klukům, aby šli o akce. No co vám budu povídat? Ti šulini to celou dobu sledujou na kamerách a ani mi nepřijdou pomoct!! Většinu lidí se podařilo zavřít, ale někteří zdrhli. Včetně Horana při převozu do nemocnice. (Způsobila jsem mu tou tyčí otřes mozku, takže jsme volali sanitku.) Ale to mě momentálně nezajímá. Chci se konečně převléct, ale Mikey na mě civí jako na svatej obrázek. Povzdechnu si a zamávám mu rukou před ksichtem.
"Ráda bych se převlékla bez uslintanejch pohledů Mikey."zasměju se.
On se jen ušklíbne a uvězní mě mezi sebou a zdí."Víš
Denise,"skloní se k mému krku a já instinktivně zakloním hlavu."Jsi tak tak krásná a teď v tom potrhaném spodním prádle od toho idiota."zavrčí hned po zmínce o Niallovi.
"J-jak víš,"ani to nedořeknu a dojde mi to,"Gerard. Že mám pravdu?"zamračím se.
"Stačí mu dát panáka a mele i to, co nemusí. To sis za tu dobu mohla uvědomit. Když jste spolu chodili na střední ven...tolik jsem žárlil!"bouchne do zdi hned vedle mé hlavy.
"Ty...ty si mě pamatuješ?"překvapeně na něj hledím. Vždy byl takový tajemný, nezapadal, naprostý samotář a jediný Gerard věděl, že se mi líbí. Myslela jsem, že ani neví o mé existenci. Nikdy se s nikým nebavil, když nepočítám Gerarda jako jeho bratra. Nadechovala jsem se pro další zmatenou odpověď, ale oba jsme ztuhli, když se ozvalo odkašlání vycházející z Gerarda.
"Stump něco našel na tělech jedné z obětí, běž to omrknout. Musím si zatím promluvit tady s Amy."přísným pohledem skenuje mladšího bratra a ten se beze slov sebere a jde za Patrickem. Mezi tím mě Gerard stihl zatáhnout do jednoho z pokojů, kam mě chtěl původně vzít Niall.
"Po zbytek dne máš volno, protože jsi provedla skvělou práci. Ale i tak. Jak je ti?"starostlivě mě sleduje.
"Já,"sednu si na postel,"vlastně ani nevím." Gee nic neříká a sedne si vedle mě. "Díky tomuhle všemu ho nenávidím. Kdybych mohla, zabiju ho. Ale nedokázala bych to..."cítím, jak se mé oči plní slzami.
"Ale dokázala."obejme mne
kolem ramen.
"Je hezké, že tomu věříš, ale já vím, že ne. I přes ta svinstva, co provedl, si vždy vzpomenu na minulost a na to, jak dokonalou osobností byl."slzy nechám téct a už je nijak nezadržuji, zatímco mě můj nejlepší kamarád utěšuje.

***
Už si pět minut hledím do stropu a marně přemýšlím kde jsem. Naposledy si pamatuji, jak brečím Gerardovi na rameno. S největší pravděpodobností jsem usnula u něj v náručí, a pak mě odvezli sem. Jenže u Wayových jsem byla už hodněkrát jako mladší a s klidem angličana můžu říct, že nejsem u nich. Posadím se na posteli, ale všimnu si, že na sobě mám pouze pánské tričko a kalhotky. S tichým doufáním, že mě převlékl Gee vstanu a tiše našlapuju ke dveřím, za kterými slyším sprchu. Když je otevřu, ztuhnu na místě při pohledu na sprchujícího se Mikeyho. Chtěla jsem od tud vypadnout, ale nedokážu odvrátit pohled od jeho těla. Polije mě horko a v podbřišku zacítím příjemné zachvění. Naštěstí se stihnu vzpamatovat, tiše zavřu a skočím zpět na postel doufajíc, že si nevšiml mé maličkosti. Zachumlám se do peřin a předstírám spaní, jelikož voda přestala téct. Čekám pět minut, deset a ten idiot je furt tam. Otevřu oči, vstanu, opět tiše přijdu ke dveřím koupelny a otevřu. Jenže Mikey nikde není. Kam sakra zmizel?! Vyjeknu, když se na mě zezadu natiskne cosi mokrého a sálá z toho teplo, při čemž mi to dýchá za krk. (Fakt, že mě něco tvrdého tlačí do zadku si můžete i domyslet.)
"Můžeš se jít osprchovat."šeptne mi do ucha a já se zachvěji. Stojím tam jako opařená a zase je pryč. Neřeším to a stále mírně omámená jím celým si vlezu do sprchového koutu. Za chvíli jsem znovu voňavá a čisťounká, takže se obleču  a hledám Mikeyho. Chci jít do kuchyně, od kud cítím nádhernou vůni, ale Mikey s někým telefonuje. Neovládnu svou zvědavost a schovávám se za dveřmi. Nemůžu uvěřit tomu, co slyším...

Soooo..tady je první část mého příběhu, ve kterém se objeví celý Emo Quartet a možná i jiné emo kapely. Ale nejvíc se zde setkáte asi s MCR, kteří se sice už rozpadli, ale věřím v návrat a upřímně...seru na věk, protože jsou to šukézní chlapi. :DD No doufám, že se bude líbit a potěšíte mě komentářem či tou pošahanou hvězdičkou. :D