War of hearts(Piráti z Karibiku Fanfikce) CZ

Tajemná dívka

Henry

<děj se udává v Tortuze>

Mezi davy opilých námořníků jsem zahledl cosi neobvyklého. V zástupu sotva oblečených lehkých dam, tu byla dívka oděna od hlavy až k patě. Vůbec bych ani nepoznal, že to stvoření je dívka, kdybych neviděl ženské kozačky.

Tajemná dívka si šla sednout ke stolu mne známého piráta a podle jeho výrazu byl překvapen, ale i rád, že neznámou dívku vidí. Asi jsem si je až moc prohlížel, protože mne pirát zpozoroval. Uvědomil tu dívku a dívka se na mně otočila a já si konečně mohl prohlédnout její obličej.

První věc, co mne na hnědovlasé cizince zaujalo, byly její výrazné modrozelené oči, které si mne bedlivě prohlíželi. Její postava, která díky úhlu, ve kterém dívka byla otočená, se mi konečně odhalila. Dívka měla na sobě mimo pláště také bílou košili, která byla na dívčině těle zakryta černým korzetem. Hubené nohy jí lemovaly černé kalhoty a stejnobarevné kozačky. Moji pozornost ale nejvíce zaměstnal náhrdelník, co měla dívka na krku. Ten samý nosí můj otec.

Anabelle

Po 6 letech hledání jsem se konečně dostala k nějakému pokroku. Po 6 letech hledání mého bratra konečně nějaký úspěch. S panem Gibsem jsem se měla setkat v Tortuze. Byla jsem ráda, že na schůzku přijde pan Gibs a ne někdo jiný. Třeba Barbosa.

Toho proklatého piráta z duše nenávidím. Zabil mi matku a otce nechal přivázat k dělu a vystřelit. Když ho ovšem chtěl Will zachránit ze služeb Davyho Jonese, zaplatil za to svým životem a teď se musí plavit po moři a jen jednou za 10 let vstoupit na mělčinu. I jeden den by mi stačil, ale Will nepoplave za mnou, nýbrž za jeho ženou, Elizabeth.

Proto mého bratra tak ukrutně hledám. Nesnáším ten pocit být sama. Chci ho alespoň jednou vidět, a otce. Proto jsem taky tady, v té prašivé Tortuze. Konečně vejdu do místnosti a zahlédnu známého piráta a hned si oddychnu. Podle pohledu pana Gibse bylo jasné, že mne už zahlédl. Po složitém uhýbání flaškám s rumem se konečně dostanu k panu Gibsovi.

,,Anabelle! Moc rád tě vidím!" pozdravil mne s úsměvem pan Gibs. ,,Jak dlouho to bylo?"

,,6 let, pane Gibsi, 6 let."

,,U všech mořskej ďasů, tak dlouho? Vůbec mně to tak nepřijde. Vyrostla jsi, Ano."

,,Vy jste se za to vůbec nezměnil." zasmála jsem se. ,,Ale proč jsem vlastně tady."

,,Ty, Ano" přerušil mne pan Gibs, ,, to s tvým bráchou mě opravdu mrzí, ale nemůžu vůbec nic udělat. Jako by se po Willovi slehla hladina."

,,To není možný, Gibsi, vždycky je způsob." Pamatujete tu bitvu s Holanďanem a Beckettovým námořnictvem před 6 lety? Předem jsme veděli, že je bitva prohraná a vyhráli jsme ne?"

,,No ale Ano, to bylo jiný, to jsme byli všichni eště pohromadě. Půlka posádky je mrtvá. Naživu jsou jen ten s tim dřevěnym vokem a jeho tlustej kámoš, po ostatních se shledla zem."

,, A co Jack?"

Pan Gibs už otevřel pusu, aby mi odpověděl, ale v tom se podíval do davu.

,,Tamhleten a nás zírá." uvědomil mne pan Gibs.

Otočila jsem se. Čekala jsem nějakého slizkého piráta, místo toho tam stál mladík tak v mém věku, který mne s údivem pozoroval. Měl na sobě černou košili a tmavě hnedé kalhoty. Jeho oči i vlasy měly hnědou barvu. Po chvilce jsem si všimla, že cizincovu pozornost upoutal můj náhrdelník z té samé truhly, ze které Barbossa a jeho posádka získali (dočasnou) nesmrtelnost.

Najednou se na konci sálu ozval nezvyklý hluk.

Doufám, že se vám příběh bude líbít <3