War of hearts(Piráti z Karibiku Fanfikce) CZ

Anabelle...

<současnost>

,,Anabelle?"

Pirátka se dotykem Henryho ruky probudila. Pořád seděla za zemi, v rukou mrtvolu té ženy, co zabila tolik mužů z její posádky. Byla úplně ztuhlá. Henry se k ní sehnul o chytil jí za tváře.

,,Ano?" zašeptal.

,,Henry... Já nechtěla, aby se mu něco stalo, já nechtěla..." šeplala zpět, zatímco se jí po tváři koulely kapky slz. ,,Nechci, aby ne nikomu dalšímu něco stalo. Neodpustila bych si, kdyby pan Gibbs umřel. Nedopustila bych, kdyby si ty..." zastavila se uprostřed věty pirátka. Uvědomila si, co řekla a utekla pryč. Hnědooký mladík utíkal za ní. Dívka se zastavila v zásobárně, ve které byla obří díra do poluby. Uvědomila si, že asi tam byl schován ten dynamit. Když Henry viděl, jak se zastavila, šel pomaloučku k ni a za rameno jí otočil směrem k němu.

,,Anabelle.." pohladil jí po vlasech.

,,Přestaň. Já nemůžu, nemůžu." Plakala. To rvalo mladíkovi srdce.

,,Co nemůžeš?"

,,Nemůžu dál. Moje posádka. Ona umírá. Všichni kolem mě umírají. Máma, táta, Will..všichni. Nechci.. nechci, aby si umřel. Nechci.." kývala hlavou sem a tam, zatímco se jí po tváři snášeli slzy. Mladý Barbossa se na ní už nemohl koukat, jak trpí. Vzal jí hlavu do dlaní.

,,Neztratíš mě. Já tu pro tebe vždy budu. Ano? Navždy.." zašeptal a utřel dívce slzy. Anabelle se mu podívala do očí. Nevěřila tomu, co slyší. Ta tolik let osamoceného života neslyšela nic takového. Nepotkala někoho, komu by na ní tolik záleželo. V tu si všimla, že se chlapec začal přibližovat. ,,Ne, to se nemůže stát." pomyslela si.

,,To neříkej. Navždy není dobře." Pohladila piráta po tváři a se smutným výrazem na tváři odešla. Přišla do své kajuty a s brekem se schoulila na zem.

<flashback>

,,Narovnej se.!" Smál se na ní bratr. ,,Jak chceš bojovat s muži o metr vyššími než jsi ty, když budeš shrbená.? A navíc, není to dobré pro tvou páteř."

V tu dobu bylo všechno skvělé. Oba byli tam mladí. Will měl nezvykle krátké vlasy. Všude v jeho vlasech byly zuby. Kdyby si jejich nový poručník, místní kovář, neumanul, že nechce, aby si sousedé mysleli, že si vzal do péče nějakého chuligána, vypadal by jakž takž dobře. Anabelle byla naopak kováři úplně jedno. Ve svých 8 letech zametala, myla nádobí a oblečení a vařila. Z Willa se podle tlustého kováře stával muž a doufal, že ho provdá do nějaké bohaté rodiny, což by mu vydělalo nemalé peníze.

,,Dnes už bych toho nechal, už je vidět, že nemůžeš." Oddechoval mladík.

,,Ne, ne, Wille. Prosím, pokračujme. Já chci šermovat." Prosila dívka bratra.

,,Musíš jít dělat povinnosti, však víš, mýt nádobí."

,,A ty pojedeš za princeznou Elizabeth a jejím otcem předat jim další meče. Já chci taky vudět princeznu, bráško." Zatahala ho za rukáv.

,,Není to princezna...Jenom jako jedna vypadá." Usmál se 16ti-letý hoch.

,,Jednou to bude princezna. A ty budeš její princ. Bude to jak v pohádky. Pravá láska vždy zvítězí."smála se malá slečna a obejmula svého staršího bratra.

,,Co bych já bez tebe dělal, princezno?" usmál se směrem dolů k sestře. Ta mu nic neodpověděla a ještě víc se k němu přitisknula.

<současnost>

Ozvaly se hlasité rány do dveří.

,,Kdo je tam??" ječí pirátka, zatímco si utírá slzy z obličeje. Otevřela dveře. Za nima byl dredatý pirát, celý od krve. Bylo ale zjevné, že krev nebyla jeho.

,,Jacku.. Jsi v pořádku?"