War of hearts(Piráti z Karibiku Fanfikce) CZ

ČERNÁ PERLA

Henry

Ozval se výstřel. Pohotově vzhédnu směrem ke stropu. Na trámě tam seděla ta tajemná a vypada nadmírů pobaveně. Nám ostatním nezbývalo nic jiného, než s otevřenou pusou sledovat její konání. Salazarovi piráti padali k zemi jako kuželky a na obličeji hnědovlásky byl vidět jistý děsivý, ale spokojený úšklebek. Když zbýval poslední pirát, dívka seskočila dolů.

 ,, Ty malá děvko, brzo skončíš jako tvůj prašivej bra.." začal ječet zbývající pirát, ale cizinka mu zasadila kulku přímo mezi oči. Jak říkal pan Gibs, tohle bylo chladnokrevné, ale to byl i její pohled. V dívčiným očích bylo něco, co ještě nikdy neviděl. Byla tam touha, ale také nenávist a smutek. Všechno kolem jsem absulutně ignorovat a jen jsem se oddával těm zeleným očím a ani jsem si nevšiml, že dívka zvýšila hlas na mého otce. Ovšem pak se její zrak upřel na mě. Jako by kolem neexistovalo nic jiného, než mi dva. Dívčin pohled neodprostil ani její rozhovor s panem Gibsem. Až tehdy, když se vydala směrem k lodi se naše pohledy rozdělily.

Šel jsem hned za mím otcem, který šel vedle cizinky, jejíž jméno mi bylo stále nezmámo. 

 ,,Prosím, slečno Turnerová." zacenil se můj otec na dívku.  Turnerová? Jako Anabelle Turnerová? Sestra Williama Turnera, co je teď kapitánem na Blůdném Holanďanu? To přece není možné. Po takové hrůze, jakou si ona prožila ten den, co navždy ztratila jak bratra tak otce se přece nemohla vrátit mezi piráty.

,,Otče!" šeptem jsem zvolal na piráta.

,,Ano Henry?"

,,Kdo je to?" zeptám se i přes to, že už odpověď znám.

,,Toto", ukázal na Anabelle, ,,Je Anabelle Turnerová. Ale o té jsi už jistě slyšel že?"

,,Ano, otče, slyšel. Jak jsem zpozoroval, vy dva mezi sebou nemáte zrovna kladný vztah." zvednu obočí a podívám se na otce.

,,Ehmm", podrbe se na klobouku,, Né, to zrovna ne. Já.. má vlastně dobrý důvod mě nenávidět." řekl potichu trochu poníženým hlasem otec.

,,Otčeee..." vyhrknu na piráta. ,,U Merlinových vousů, co jsi udělal?"

Oddychne si, ,,Já jsem tak jaksi zabil jejího otce..." řekl nejiště Barbossa.

,,Můj bože.."

,,Henry, noták. On byl pirát, co porušil pravidlo, tak jsme konali podle zákoníku, nic víc." pokrčil rameny.

,,Odkdy piráti dodržují ten zákoník?" pronesl jsem sarkasticky.

,,Henry, musíš pochopit, že být kapitán je důležitá věc. Autoritu posádky si prostě udržet musíš." Nezbávalo mi nic jiného než si odfrknout a vydat se za hnědovlasou kráskou.

Anabelle

Černá perla. Je snad ještě krásnější, než si ji pamatuju. Je to 7 let a stále, tu loď bych mohla pozorovat hodiny. Pro mě se jeví Perla jako znak svobody a nezívislosti. A tu tam stál. Zarostlý, černovlasý pirát, který se právě slunil navrcholku lodi. Jack. Jack Sparrow. Zřejmě si mě již všiml, protože již zvláštním způsobem je zachytil lana a sjel dolů. Úplně jako nějaký akrobat.

,,Anabelle Turnerová." vznesl a už běžel směrem ke mně a snažil se mě obejmout, ale já uskočila.

,,Z masa a kostí, Jacku, ale ty projevy lásky si můžeš nechat." odbydu piráta.

,,Ale notááák, Ano. Ach zlatá Elizabeth.." zamyslel se pirát,, s tou byla alespoň švanda." zazubil se Jack.

,,No jo prosím tě."

,,Ty víš, že nemusíš prosit..." a opět se zacenila ještě k tomu se mu na tvári udělal tam úchylný výraz, že mě to a zděsilo.

,,Ewww, Jacku. To je jedno.." oddychla jsem si. ,,Přišla jsem za tebou kvůli Willovi."

,,Willovi? Jakému Willovi?" nechápavě na mě zíral zřejmě opitý pirát.

,,Will? Můj bratr?"

,,Jooooo tééén, co sním?" otázal se, ale na tváři mu jeho úšklebek srále zůstal.

,,Jacku?" otážu se, ,,Ty jsi pil?"

,,Néé" škytne, ,,Proč?" a stále se zubí, ale najednou ho něco nebo někdo za mnou zaujme. ,,ÁÁÁ, Hectore, kamarááde, to jsi přivedl mladýho?" a okamžitě se svalil na zem. Mně ale v hlavě pořád duní jeho poslední slova. Co to má znamenat? Je snad onen cizinec Barbossův syn? Moje myšlenky ale rozruší někdo, od koho jsem absolutně nečekala, že na mě promluví.

,,Jste si s Jackem blízcí?" otázal se mladík. Já jsem na něj jen zírala pořád v neuvěření, co se to právě stalo. Takže jsem měla velice nechápavý pohled. ,,Jmenuji se Henry Barbossa." a podal mi ruku. Já jak je mi ve zvyku, jsem na ní jen zírala. ,,Já jsem Anabelle. Anabelle Turnerová." ruku mu ovčšem nepodám, chci si zdžet odstup. Nové přátele si nemůžu dovolit.

,,Já vím, slyšel jsem příběhy o tobě a o tvém bratrovi." usmál se na mě Henry. 

,,Tak tedy jistě určitě víš, Henry" zdůrazním, ,, kdo zapříčinil všechno špatné, co se mně a Willovi kdy stalo." řeknu absolutně bez emoce. Ale jak už jsem řekla, nemůžu si dovolit žádné přátele. Můj život je jedna velká tragédie. Nechci někomu dalšímu zkazit život. A tak tedy jednoduše od mladíka odejdu a jdu se podívat na Jacka. ,,Pane Gibsi, pomozte mi s ním." a velký můž, kterého považuji spíše za rodinu, než za člena posádky se dá okamžitě do pohybu. 

,,Zaneseme ho do kajuty co ty na to, Ano?" usměje se na mě pan Gips.

,,Klidně." usměju se zpět. Kajuta byla jen kousek. Hned co jsme přišli na místo, položili jsme Jacka do něčeho, co připomínalo postel a já jsem ho přikrila tenkou a špinavou dekou.

,,Potřebuju ho, pane Gibsi." oddechnu si. ,,Potřebuju vás všechny. Jste má poslední naděje k nalezení mé rodiny." a zavru oči, abych uklidnila nával slz, které se brodily ven.

,,Poď sem, Ano." a objal mě. A tak jsme tam jen tak v objetí stáli nevědomky, co jsme právě způsobili.