War of hearts(Piráti z Karibiku Fanfikce) CZ

,, Vy jste v tom až po culík, mladý muži."

Henry

 Hned jak vyjdu z toho prašivého baru v Tortuze jako kdyby se mi zastavilo srdce. Hnědovlasá pirátka tam stála v paprsku slunce pozorující obrovskou loď. Něco na ní je. Není jako ostatní dívky, co jsem zatím poznal. Co jsem slyšel z povídání, jaká muka i utrpěla, když tehdá ztratila jejího bratra..většina by to vzdala. Ale ona ne. Pořád bojuje. A stoprocentně ještě neskončila. Udělal jsem 2 kroky abych jí viděl lépe do obličeje. Její kaštanové vlasy, které se unášeli větrem, se na slunci třpytily. A co její oči? Ach, její oči. To byli dva smaragdy, které se třpytily snad víc než její vlasy. Zatímco jsem si Anabelle prohlížel, nezpozoroval jsem, že můj otec stojí přímo za mnou.

,,U Merlinových vousů, vy jste v tom až po culík, mladý muži." řechtal se pirát s dřevěnou nohou.

,,Cože?" zeptám se zmateně, ale otci jsem tuto jeho teorii nevědomky utvrdil.

,,Ty jseš zabouchnutej do dcery starýho Tkaničky, né že né." smál se pirát. Utřel si slzu smíchu z tváře a řekl: ,,No pojďme pozdravit starýho Jacka Sparrowa!"

Vkročili jsme na Černou perlu a já se porozhlédl kolem. Loď nebyla to, oč jsem slýchával. Paluba byla ve strašném stavu, o plachtě ani nemluvím. Podíval jsem se na dredatého piráta a všiml si, že má v sobě nejspíše všechny zásoby rumu, co kdy byly na Černé perle. I mladá pirátka nebyla příliš nadšena z Jackova stavu. I přes to, že jsme stáli asi 6 metrů před ním, si nás asi 5 minutách, co jsme byli na palubě, Jack konečně všiml.

,,ÁÁÁ, Hectore, kamarááde, to jsi přivedl mladýho??" a žuchnul na zem. Má teorie se potvrdila, nejspíše vypil všechen rum na Černé perle. I když, takové množství by ho mohlo zabít. Za chvíli jsem se smál svým vlastním myšlenkám. Jack umřít otravou rumu?! Blbost.

Podívám se na Anabelle. Zdá se mi taková smutná...ne. Zaražená! Ne to taky ne.. Smutně zaražená? To je ono. Celým svým tělem se přemlouvám, abych za ní šel a promluvil si s ní, ale mezitím už jsem u ní a zeptám se na tu nejhloupější otázku.

,,Jste si s Jackem blízcí?" prohodím. ,,To tě nic lepšího nenapadlo, hlupáku?" říkám si sám sobě. Abych řekl pravdu, dívka na mě kouká dosti nechápavým pohledem. Asi stejně jako já nemůže uvěřit, že jsem na ní skutečně promluvil. Po věčnosti ticha jsem se rozhodl ho prolomit.

,,Já jsem Henry Barbossa." A podal jsem pirátce ruku. Ona na ní ovšem jen dál nechápavě zírala. Asi si o mě myslí, že jsem nějaký ňouma. Já nejsem ňouma! A nebo jsem?

,,Já jsem Anabelle. Anabelle Turnerová." Po dlouhém zírání na moji podanou ruku se mi podívá do očí. Teď jsem si jist, že má smutný výraz.Né že bych měl chování všech lidí na zemi v malíčku, ale zdá se mi, že jí něco bolí, ale nechce to dát najevo. 7 let muka a teď konečně může něco udělat. Strach jí musí úplně svíjet. Musí se strašně bát neúspěchu.

,,Já vím, slyšel jsem příběhy o tobě a tvém bratrovi." Řekl jsem a ani nevím proč. Teď si o mně bude myslet, že jsem nějaký stalker.

,,Tak tedy určitě víš, Henry" zdůraznila a mně v tu chvíli došlo, že to asi nebude příjemná konverzace ,,kdo zapříčinil všechno špatné, co se mně a Willovi kdy stalo." A pozorovala mě naprosto studeným pohledem, až mrazilo. Po chvilce vzájemného sdílení pohledů dívka odešla směrem k panu Gibsovi, něco mu řekla a v minutě nesou chudáka ožralu někam do lodi. Ještě chvíli jsem pozoroval dveře, kam se před pár momenty pirátka vytratila, dokud na mě něco nebo někdo nespadl.

,,Frederico!" zaječím na svého kamaráda.

,,Frederico!" zvolá otec.

,,OO, Hectore!" tvolá Frederico také.

,,Hectore?!?!" svraštím čelo do nechápavého pohledu.

,,Věřte nebo ne,*škyt* drazí gentelmani, já jsem se rozhodl, že vás na této plavbě za svobodou budeme následo..*škyt*..vat." pronesl veleslavně, snad nejspisovněji, co jsem ho kdy slyšel. Ale hned mě to trklo.

,,Počkej, Freddy, budeme? Jak budeme?"

,,Má maličkost a má ženuška, přéci." Řekl s bradou nahoře.

,,Počkej.. Co ta Lýdie? Z toho už sešlo?" ptám se nechápavě.

,,Ne, ne, ne.. naopak! Už sme se vzali!"

,,Bože můj, Frederico, jak dlouho jí znáš?"

,,Dost minut na to, abych věděl, že je ta pravá!"

Nemá se cenu s Freddym dohadovat. Sice se známe už od malička, když poté, co zemřela má matka se o nás starala jeho matka, ale naše postoje jsou naprosto jiné. On by pořád pil a jezdil do Tortugy. Zato mně se tato místa příčí. Ale na Fredericovi něco je. Nikdy mě neopustil, nikdy mě nezradil. Když se mi malá děcka z měst vysmívaly a někdy dokonce i bily za to, že jsem bastard, Freddy se s nima nepáral. Dostaly takovou takovou nakládačku, že to svět neviděl. Když jsme jednou přišli domů vymlácený z bitky, můj otec přijel. Nabídl matce, že si nás dá během roku do parády. Ovšem během roku Fredericova matka zemřela na mor, tak byla blbost se do města vůbec vracet. Takhle se takhle plavíme už 6 let.

,,Hectore, kamaráde, smím vzít svou ženu s sebou na dobrodružnou plavbu?" usmál se sarkasticky na jednonohého piráta.

,,To bylo rychlé, Frederico. Když je na palubě její veličenstvo nevidím důvod, proč by tvá choť nemohla plout s náma." Zazubil se na malého a obtloustlého ožralu.

,,Jsem vám nadosmrti zavázán, drahý příteli." Uklonil se Barbossovi.

,,Tak abychom vypluli, ne?" zvolal Barbossa

Děkuju moc za podporu! Něco vě mně před 3 dny trhlo a od tý doby jenom píšu, píšu a píšu. Doufám, že budete mít radost <3