Šťastný konec Aliance

1. Kapitola

                                                                                        Tris

.......Zaslechnu šelest rozprašovače. Sérum smrti se již šíří vzduchem, ale za zády mám ozbrojené strážce a na obléknutí ochranné kombinézy, která by zpomalila jeho účinky, nemám čas.                                                    Ale vím, vím, že tohle můžu přežít.                                                  Vkročím do haly.

.......Ale ten oheň, oheň!.....Ještě není konec, ještě ne.......

.....,,Ani hnout,'' řekne David a namíří na mě pistoli. ,,Vítám tě, Tris.''

......Snažím se hlídat  svůj výraz, i když vím, že tvář mám stále ochablou......Leží osamocené v regálu u stěny nalevo. Jen pár metrů ode mě. Ale jestli se pohnu, David mě zabije.                 Nezabije! V tu ránu si vzpomenu na nůž, který mám v zadní kapse u kalhot. Budu muset počkat na správnou chvíli.

.....,,Nic jsem sem ukrást nepřišla, Davide.''                                                                                                                   Bleskurychle vytáhnu nůž a vymrštím ho dopředu. Nůž zasáhne cíl - Davidovu ruku. David stačí  jednou vystřelit a kulka mine můj bok. Davidovi vypadne pistole z rukou a já ji seberu a namířím ji na ředitele tohoto areálu. Pozadu dojdu k přístroji a namačkám číselný kod. Když chci zmáčknout zelené tlačítko, periferním viděním zpozoruji, že David vytáhnul zdravou rukou druhou pistoli a chystá se mě zabít. Neváhám ani vteřinu a vystřelím. Kulka se zavrtá do Davidova krku a já zavřu oči. Odvrátím se, oči znovu otevřu a konečně stisknu zelené tlačítko.                                     Přístroj zapípá a zvíří se vzduch. Paměťové sérum je venku.

Zavřu oči a usměju se. Dokázali jsme to! Odvrátím se od všeho a odcházím.                                           Odcházím pryč, ani nevím kam. Snažím se nevnímat mrtvá těla, která leží na chodbách. Dojdu až do jídelny, kde spatřím Caru a Caleba. ,,Tris!'' oba zvolají a běží ke mně. ,,Zvládla jsi to, přežila jsi!'' mluví na mě nevěřícně Caleb. Na chvíli zaváhá, ale pak mne obejme. ,,Děkuju. Jsi ta nejlepší sestra na světě,'' zašeptá mi. Nedokážu mu odpovědět. Pořád jsem tak trochu otupělá a vše vnímám jakoby z dálky.                                                                                                                                     Cara si všimne mé rány na ruce. Ihned mě posadí na jednu z židlí a Caleb doběhne na ošetřovnu pro nějaké náčiní. Mezitím se zeptám, kde je Matthew. ,,Shromažďuje všechny zasažené sérem do velké haly. Poté jim začneme měnit názory..'' řekne, ale to už tu je Caleb.              Oba se věnují mé ruce. Já zavřu oči a myslím jen na Tobiase. Přemýšlím, jak to teď bude. Budeme spolu? Založíme spolu rodinu? Nebo se rozejdeme? Nevím.. Každopádně doufám, že jejich cesta proběhla v pořádku.

     Když jsou Caleb a Cara s ránou hotovi, rozdělíme se. Oni půjdou za Mattem, zatímco já jdu k bezpečnostní kontrole. Sednu si na zem a pozoruju padající sníh. Nemůžu se dočkat, až ho uvidím.