Nejsi [cz - short story]

41.

Jednou, když si zase přisedla, jsem ji pozdravil. Zaskočilo ji to, ani se jí nedivím. Snažil jsem se zavtipkovat, že mluvit umím, pokud si myslela, že ne. Povedlo se mi to, Olivia se zasmála. Vyzvídala, proč jsem tak dlouho neodpovídal, ale nedostala to ze mě. Co jsem jí měl říct? Že jsem se bál, aby ji čistou náhodou nepřišla zabít holka, kterou vlastně vidím jen já a která bez výčitků vraždí moje kamarády?