02

26 5 0
                                    

Ani po týdnu jsem si nedodal odvahy abych ji oslovil. Byla to chyba, já vím. Ale na moji obranu, stejně by se mě nevšímala. Měla kluka, který hrál za školní fotbalový tým a byla skutečně oblíbená. Holka snů asi tak půlky školy.

Po pár týdnech se začala měnit. Na obědech už jsem ji nevídal a v hodinách, které jsme měli společné jsem si všiml že se skoro s nikým nebaví. Najednou jsem měl potřebu k ní promluvit. Zeptat se jestli je v pořádku. Ve chvíli, kdy jsem jí poklepal na rameno se rozezněl ten nejhorší tón všech dob. Zvonek. Jako by vůbec necítila dotek mojí ruky, zvedla se a rychlím tempem odešla ze třídy.

Toho dne už jsem ji neviděl.

HvězdářKde žijí příběhy. Začni objevovat