Pamatuji si, že to byl pátek. Vešla do třídy jako smrt. Triko s dlouhým rukávem a uplé džíny jako by ukazovaly úplně jinou osobu.
Bylo to už dva měsíce co jsem s ní chodil do školy. A také to bylo poprvé po měsíci co přišla na hodinu zeměpisu. Sledoval jsem každý její pohyb. Byla pohublá, z obličeje se jí vytratila zdravá barva i úsměv, který jsem na ní ze začátku vídal tak často. Všchni po ní civěli ale nikdo neřekl ani slovo. Sedla si do levého zadního rohu a sklopila zrak k zemi.
Kdo ji může takhle ničit? To bylo jediné na co jsem celou hodinu myslel. Když se mě učitel zeptal kde leží Libanon, zahleděl jsem se na mapu.
"Promiňte," řekl jsem po chvíli. Zvedl jsem se a odešel. Nemohl jsem v té třídě strávit už ani minutu.
ČTEŠ
Hvězdář
Short Story"Jediné co mi zbývalo bylo ji sledovat. Sledovat jak se ničí a pomalu ale jistě mizí z našeho světa." - Jack
