Vyšel jsem na prázdnou a tichou chodbu. Na malý moment jsem se zastavil a pohlédl skrze malé prosklené okénko ve dveřích zpět do třídy. Bylo to právě ve chvíli, kdy se její drobná postava zhroutila jako hadrová panenka na zem.
Nečekal jsem ani vteřinu na reakci ostatních. Vběhl jsem zpět a opatrně ji vzal do náruče.
"Vezměte ji k ošetřovatelce," řekl mi učitel, ale dál si nás nevšímal. Jako by to bylo něco běžného. Jako by ona nebyla nic. Jako by si snad jen odřela koleno.
Vyšel jsem s ní na chodbu. Nešlo si nevšimnout jak byla lehká. Už poprvé co jsem ji viděl byla drobná, ale postavu měla normální. Teď byla o něco hubenější a dlouhé rukávy jako by měli něco skrývat.
Než jsme došli na ošetřovnu probrala se.
"Polož mě, prosím," řekla tichým, sotva slyšitelným hlasem. Posadil jsem ji na nejbližší lavičku.
"Musíš na ošetřovnu," řekl jsem.
"Ne, půjdu domů." Najednou se zvedla, trošku se zamotala, ale když jsem ji chtěl chytit, odstrčila mě. Pak se rozeběhla chodbou a byla pryč.
ČTEŠ
Hvězdář
Historia Corta"Jediné co mi zbývalo bylo ji sledovat. Sledovat jak se ničí a pomalu ale jistě mizí z našeho světa." - Jack
