Joker A Já

V pasti

Probudila jsem se s velkou bolestí hlavy.
Musela jsem se rozkoukat,kde vůbec jsem.
Chtěla jsem zvednout ruce, ale nejde to.
Mám je... ne,ne,ne,ne,ne...
To není realita! Nejsem tam, kde si myslím, že jsem.
Mám na sobě... svěrací kazajku?
Ne, prosím ne!
Já jsem v Arkhamu!
Ukápla mi slza.
Co Joker?
Jak se odtud dostanu?
To tady budu hnít 30 let?
Myslejí si, že jsem magor.
Všude kolem mě byly na zdech matrace.
Takže to je pravda.
Jsem v Arkhamu.
Kde je Joker?
Rozhlížela jsem se.
Nic.
Nic jinýho než matrace tady nebylo.
Jedině stříbrné železné dveře.
Tak ty fakt nevykopnu.
Najednou se otevřeli a do cely vešel nějaký doktor.
,,Proč jsem tady?!'' hned jsem zařvala.
Lekl se.
,,Jste šílená. Musíme vás vyléčit''
,,Já přece nejsem šílená''
Začala jsem se smát a pohupovat.
Zakroutil hlavou.
,,Kde je Puddin? Kde je Joker?''
zeptala jsem se zmateně.
,,Nebojte se. Je tady s vámi''
Začala jsem řvát.
,,Uklidňete se!''
Přestala jsem vyvádět.
,,Jak tady dlouho budu?''
,,To záleží na tom, jak rychle budeme pokračovat s léčbou.''
Sedla jsem si čelem do kouta.
Nic víc jsem nepromluvila.
Slyšela jsem klapnutí dveří.
Panebože co budu dělat?
A co Joker?
Určitě se mu podaří nějak uniknout.
Je to přece Joker!
Musí!
Začala jsem šílet ze samoty.
Ne!
Musím se chovat co nejmíň šíleně a musím spolupracovat.
Pak mě možná pustí.
Strávila jsem 3 hodiny jen koukáním do kouta místnosti.
Nic jinýho jsem nemohla dělat.
Pak přišel ten doktor.
,,Musím vám něco říct...''
,,Co se děje?'' zeptala jsem se starostlivě.
,,Joker utekl...''
Usmála jsem se.
,,Za tak krátkou dobu? To jste tak blbí, že ho neuhlídáte?'' Začala jsem se smát.
,,Laskavě se zklidněte se''
Nepřestala jsem se smát.
Jen zakroutil hlavou a odešel.
Takže 1 den v Arkhamu...
Vstala jsem a rozeběhla se do zdi.
Nic se mi nestalo díky matraci.
Rozběhla jsem se znovu do zdi.
Matrace mě odstrčila a spadla jsem na zem.
A tohle jsem dělala tak 2 hodiny.
Pak jsem zase dělala kotrmelce dopředu a hned dozadu.
Řekněte mi, co mám dělat?
Mám svázané ruce a všude samé matrace.
Žádný nábytek.
Prostě nic.
Tak jsem si sedla doprostřed místnosti a koukala.
Nehybně jsem koukala na zeď přede mnou.
Uplynula 1 hodina a půl.
Znovu přišel doktor.
Dal mi nějaké prášky a sklenici vody.
Dal mi do pusy prášky a přiložil k mé puse sklenici.
Nalila jsem si všechnu vodu do pusy a vyplivla společně i s polo rozpuštěnýma práškama vodu na doktora.
Začala jsem se smát a pohupovat dopředu a dozadu.
Doktor se jen zamračil a odešel z místnosti.
Uplynulo 30 minut.
,,Hej mám hlad!'' zakřičela jsem.
Přišel vysoký chlápek a dal přede mě talíř s chlebem.
,,Jak se mám najíst, když mám svázána ruce, ty tupče?''
Narval mi chleba do pusy a odešel.
Ukousla jsem si a vyplivla zbytek.
Aspoň něco.
Přežiju to tady vůbec?
A co Joker?
Prý utekl...
Zachrání mě?
Ukápla mi slza.
Už jsem to nevydržela a rozplakala se.
Teplá slaná tekutina mi stékala po tváři.
Olízla jsem si slzy u koutku rtů.
Nic jinýho k pití jsem neměla, kromě tý vody, jak se v ní rozpustily nějaký prášky.
Lehla jsem si a usnula.