Joker A Já

Přiznání

Probudila jsem se a cítila něčí ruku na mém břiše.
Otočila jsem hlavu a uviděla Jokera.
Spokojeně spal a usmíval se.
,,Baví tě to?''
Lekla jsem se a vypískla.
,,Proč mi to děláš?'' A jak si to poznal?''
,,Vycítím to''
Usmála jsem se a dala ruku na jeho.
On mě ale otočil, abych se dívala na něj.
,,Harley, vážně, co to bylo za sen?'' řekl s vážným pohledem.
Sklopila jsem oči.
,,Harley, prosím'' zašeptal.
,,Nojo, dobře...'' řekla jsem.
,,Zdálo se mi jak...'' nedořekla jsem a ukápla mi slza.
,,Jak co?''
,,Jak... máme normální život a máme děti a bydlíme v rodinném domě''
Zadíval se na mě naštvaně, odtáhl se na druhou stranu postele a otočil se ke mně zády.
,,Já jsem ti říkala, že to je špatný''
Otočila jsem se k němu taky zády.
,,Možná'' uslyšela jsem.
Slyšela jsem v tom menší naději.
Byla tma, zřejmě byla noc.
Snažila jsem se usnout.
******
Probudila jsem se a Joker už v posteli neležel.
Vstala jsem a šla do kuchyně.
Viděla jsem Jokera opřeného o linku dívající se na mě.
Měl naštvaný a vážný pohled najednou.
Ten sen s ním asi dost hnul.
Prošla jsem okolo něho.
Chytil mě za ruku a otočil k němu čelem.
,,Harley... ten sen...'' šeptal.
Sklopila jsem oči.
,,Zdá se mi často...''
Pustil mě a obejmul.
Takovouhle reakci bych nečekala od něj.
,,Tobě to nevadí?'' zašeptala jsem s nadějným úsměvem.
Jen se na mě podíval a řekl: ,,Nevím, ale miluju tě''
Odešel z bytu.
Stála jsem tam jak přibitá k podlaze.
Dívala jsem se na dveře, které se pomalu zavíraly.
Když se zavřely, propadla jsem v pláč.
Lehla jsem si na sedačku a plakala.
Stejně ten sen by se neuskutečnil.
On je Joker a já Harley Quinn.
Ten sen... je prostě sen, který se nestane jako mnoho z nich.
Můžu o tom jen snít.
Přestala jsem plakat a utřela si slzy rukou.
Musím se vzpamatovat.
On mě přece vysvobodil z Arkhamu.
A kdo je vůbec Ajax?
Není to výplod mé fantazie?
,,Možná'' uslyšela jsem.
Vedle mě zas seděl Ajax.
,,Co tady děláš?'' zeptala jsem se.
Pokrčil rameny.
,,Jsem tu kvůli tobě. Tvůj sen mě sem přivedl.''
,,Ale vždyť jsi mě mlátil''
Ukápla mi slza.
Zasmál se.
,,Nene, nemlátil. Ty sis to jen myslela. Byli to rány sebelítosti.''
,,A co ta kniha?''
,,To tam hodil ten chlápek od Jokera. Já jsem jen řekl, že tady máš dárek, aby sis toho všimla. Udělal jsem obraz, že ti to házím já.''
Moc jsem ho nechápala.
,,Takže... kdo vůbec jseš?''
,,Už jsem ti to říkal. Jsem výplod tvé fantazie. Jsem tvůj psychiatrických doktor v tvé hlavě.''
,,Ale proč?'' rozmáchla jsem ruce.
Usmál se.
,,Může za to tvůj sen o normálním životě. Až v něj přestaneš věřit, zmizím. Pokud v něj budeš stále věřit, budu tě léčit od něj celý život.''
,,Ale proč to nejde? Vždyť možná se to stane...''
,,Bohužel, Harley. To nevím sice jistě, ale Joker je krutý kriminálník a o své vlastní rodině nechce ani slyšet. Od tebe ani od nikoho jiného. Kvůli vašim kriminálním životům to je druhý důvod, proč to nejde.''
,,Tak díky. Stejně v tom vidím naději''
Sepnula jsem ruce na prsou.
,,Zase přijdu'' zamával a rozplynul se
Přesně na to přišel Joker... s růží?
Dívala jsem se na něj nechápavě.
Přišel ke mně a podal mi růži.
Usmála jsem se.
,,Promiň za to, miluju tě.''
Dal mi pusu.
Usmála jsem se.
,,Myslíš... že by to bylo možné ten sen?''
Pokrčil rameny a odešel do pracovny.
Ajax měl pravdu.
Možná se to nestane.
Možná...

Myslíte si, že by byla nějaká naděje?
Jak se vám líbil dnešní díl?