The End...[DOKONČENO]

5.Den

°Lišaj°

Chtěl jsem se podívat po naušnicích, na mou štěstěnu přišel doktor.
„Co tady děláte?! Ochranka, ochranka!!" Křičel doktor. Rychle jsem utekl pryč.

°Marinette°

„Ochranka, ochranka!!!" Křičel někdo v mém snu. Ve snu o jednorožcích a pegasích je to docela divný mix. Okamžitě se vzbudím a vidím doktora.
„Promiňte slečno, že jsem vás vzbudil, ale byl tu nějaký muž a chtěl vám prohledávat vaše věci." Vysvětlil doktor. Kdo chtěl prohledávat moje věci? Přeci nejsem žádná ruska se zlatými zuby! Nebo o tom aspoň nevím.
„Nevíte, kde jsou moji rodiče? Za celou dobu, co jsem tady jsem je ještě neviděla." Zeptala jsem se znepokojeně. Co když se jim něco stalo?!
„To bohužel nevím... Už musím běžet, máme nové pacienty." Rychle vyběhl z mého pokoje. Cítila jsem se o něco líp. Nevím proč, ale bylo to tak.
„Tikki?" Zašeptala jsem po pokoji. Už jsem si nepamatovala, kam jsem jí naposledy dala. Najednou se mi objevila před obličejem.
„Nevíš, kdo to byl?" Zeptala jsem se. Tikkinin obličej moc dobře věděl, kdo to byl.
„Lišaj... Věděl, že jsi v nemocnici a chtěl ti vzít mirákulum!" Říkala docela vyděšeně Tikki. Teď jsem se začala bát. Co když je viděl? Když je ukradne, kdo zachrání Paříž?
„Co budeme dělat Tikki?!?! Co když o nich ví?!" Zděsila jsem se. Teď můžou být v sázce Pařížské životy!!
„Už vím! Musíme jít za Mistrem Fu!" Vykřikla Tikki.
„Tikky, nekřič tolik! Někdo tě může uslyšet!" Zašeptala jsem a dala jí do kapsy. Někdo totiž otevřel dveře.
„Marinette!! Ty moje Beruško!!" Zakřičela mamka a přitulila se ke mě.
„Tak jak je mojí velké bojovnici?" Zeptal se taťka. Musela jsem se jen pousmát. Tikki jsem vytáhla z kapsy.
„Musíte nám pomoct!" Řekla Tikki rodičům.
„Uděláme cokoliv, co nám řeknete." Upírali na nás pohledy.
„Dobrá, plán je takový..." Rozpovídala se Tikki.

°Adrien°

Vzbudím se doma a vidím Nathalii jak drží Plagga za ocas.
„Pusť mě ty čarodějnice!!" Křičí z plných plic Plagg. Nathalii si ho v ruce přehazuje jak hořící hovno a u toho křičí.
„Nathalii klid." Uklidňuju jí. Za chvíli přestane ječet. „Vysvětlím ti to... Tohle je Plagg. Je to takové stvoření, pomocí něhož se můžu transformovat na Černého Kocoura. A to tedy znamená, že já jsem Černý Kocour." Nathalii na mě nevěřícně zírá ale nic neříká. Pak si prohlíží Plagga a nakonec ho pustí.
„Plaggu, drápky!" Příkážu Plaggovi. Už jako Černý Kocour se koukám na Nathalii. Nathalii pořád nic neříká.
„No nic, už budu muset jít. A náhodou, nevíte, kde je otec?" Nathalii zavrtí hlavou na důkaz, že neví. Znepokojuje mě to, ale vím, že Paříž potřebuje pomoct. Pak si uvědomím, že bych ho měl hledat. Co když jsou možná tyhle minuty jeho poslední?!? Musím ho najít za každou cenu! Odtransformoval jsem se a utíkal do nemocnice.
„Dobrý den, neleží tu náhodou Gabriele Agreste?" Zeptal jsem se recepční.
„Kdo se ptá?" Podívala se mi poprvé do očí. Pak mě zřejmě poznala. „To nevím pane, musíte se podívat po celé nemocnici. Je tady tolik lidí, že si ani neděláme žádné záznamy." Vysvětlila. Byla ze mě trochu vyděšená.
„Děkuji vám." Poděkoval jsem a utíkal se podívat do pokojů...

„Pardon" Říkal jsem snad po 894 za tento den. Už jenom poslední pokoj!
„Pardon". Řekl jsem znovu a mířil do dalších nemocnic. Jenomže, on vůbec nebyl k nalezení. To je poprvé, co se o něj tak bojím. Tati, kde jsi?

Konečně další kapitola. Tady máme naše tradiční hlasování:
Jak uteče Marinette z nemocnice?
a) Rodiče řeknou, že umřela
b) Rodiče Marinette ukradnou i s postelí a přístroji
c) váš vlastní nápad
Dneska trochu míň možností, snad to nevadí.

🐱Nell🐞