The End...[DOKONČENO]

10. Den

Sice jsem říkala, že bude epilog ale... Tohle bude lepší, no ne?

°Adrien°

Marinette je Broučínka?! Marinette?! Sice si jsou podobné ale... Ale jsou naprosto jiné. Marinette je milá dívka, která by nikdy nemohla být jako Beruška... No dobře, mohla.
Najednou uslyším pláč. Pláč Marinette.
„Ma-Marinette?! Neplač, prosím." Připlazil jsem se k ní. Chytil jsem její ruku, ve které svírala brož.
„Já vím... Nejsem to, co jsi očekával." Utírala si své slzy rukou. Jen jsem se na ní nechápavě díval.
„Tak to není... Jsem jen překvapený, že tak skvělá holka v masce, je ještě skvělejší holka bez masky." Pohladil jsem jí po tváři. Hezky se usmála a ještě pořád se slzami mě objala. Najednou jsem si všimnul otce. Po tváři mu tekla slza. Odvrátil jsem od něj pohled. Nechci se dívat na zrůdu, která zničila Paříž a navždy mi bude ničit život. Za chvíli jsem slyšel zvuk policejních aut. Otce spoutali, mě a Marinette dali deku a dovedli nás k autu. Dovezli nás do nemocnice a ošetřili. Teda, jen mě. Marinette se vrátila k Lišajově doupěti a vzala naše kwami, které jsme tam zapomněli. Já zůstal v nemocnici a Marinette šla vrátit naše mirákula Mistru Fu, který se již vrátil. Po Plaggovi se mi bude stýskat... Aspoň mám jistotu, že bude v bezpečí...

No, takže tohle je asi konec. Takže knížky The end je The end 😂😂
No, doufám, že se vám tato knížka líbila a já půjdu vydat asi nějakou další... Ale kterou?!?!
Moc děkuji za komentáře, za všechno. Jste opravdu skvělý lidi a já jen doufám, že se někdy uvidíme i v realitě...

🐱Nell🐞