Irreplaceable- aneb, jak bych to dokončila já? (STEREK FF)

Prosím, já to nechci, Stilesi!

,,Stilesi, ne! Prosím tě! Já to nechci, Stilesi!" Křičel svalnatý mladík v šedém triku s dlouhým rukávem vyhrnutým k loktům.

,,Ale mě nezajímá, co chceš, Dereku!" Drobný mladík se stále přibližoval a ten v šedém mu ustupoval, až nakonec narazil do zdi.

Drobný chytil toho druhého za lokem a otočil jím zády k sobě. Líbal ho chvíli na krku a na rameni, pak ale nedočkavě zajel rukou až k lemu jeho kalhot a stáhl mu je.

,,Stilesi, prosím!" Žadonil nováček na BHS. Ale nic mu nepomohlo. Bylo jen slyšet sundání dalších kalhot.

O chvíli později zaúpěl kdosi bolestí a uniklo mu několik slz...

Bylo jen vidět, jak mu modře zasvítily oči, než je utrápen zavřel a jen drsně oddechoval skrz zaťaté zuby. V pěstech drtil svými nehty své vlastní ruce, až mu z nich tekla krev, to toho druhého ale vůbec nezajímalo.

Zprudka jsem se nadechl. Jako kdybych se dusil. Co to sakra bylo?

Zdálo se mi něco šíleného. Zdálo se mi o Derekovi. Pomstil jsem se mu. Křičel, vzpíral se, plakal, ale já nepřestal tak, jako dnes on, ba naopak, ještě jsme přidal. Rval jsme se do něj jako smyslů zbavený! A ne jen jednou, 3- krát, 4- krát! Zmučil jsme ho, až nakonec pozbyl vědomí. Sakra! To byl ale sen.

Posadil jsem se. Ani nechápu, jak z toho mohu být tak nadšený, spokojený s tím, co se mi zdálo. Vše se obrátilo. Já ubližoval jemu! A pořádně!

,,No páni, uf!" Vydechl jsem pro sebe, abych se trochu uklidnil a rozsvítil lampu, abych si i došel pro něco k pití. Než jsme se ovšem stihl zvednout, cosi mnou otřáslo. Ve stínu, u mého nočního stolu, stála jakási postava se světélkujícíma modrýma očima.

To cosi vystoupilo ze stínu. Zřejmě si to uvědomilo, že jsem si toho všiml. A když jsem pak spatřil, o koho se jedná, zarazil jsem se, vzal do ruky první, co mi pod ni přišlo a mrštil to po onom člověku. DEREK!

Další kapitolka hotová. Doufám, že se bude líbil. Za lajky a komenty budu moc ráda.