Irreplaceable- aneb, jak bych to dokončila já? (STEREK FF)

Takže, tys nechodil s klukem?

,,Co bych asi tak dělal? No právě jsem tě donutil, abys mě nechal na pokoji." Oznámil jsem mu sakrasticky.

,,Políbils mě." Zněl, jako by tím přišel o věneček. Ale to, co udělal on mě mu bylo úplně jedno.

,,A co s tím hodláš dělat? Zavoláš na mě šerifa za obtěžování? Mého vlastního tátu?" Pokračoval jsem dál ve svém sakrasmu a posadil se na postel.

,,Tvůj otec je šerif?" Vytřeštil na mě oči.

,,Ano, a zítra se to všechno dozví." Holá pravda. Řeknu mu, co se mu stane, až se to otec dozví.

,,Zavře tě, až zčernáš!" přisadil jsem si. Zdálo se, že začal propadat panice. Popadl se za hlavu a začal se houpat zepředu, dozadu. Pak se možná trochu uklidnil a vstal, posadil se vedle mě.

Šel jsem hned raději na druhý konec místnosti. Nerad bych, aby se po mně vrhnul znovu.

,,Prosím, nikomu to neříkej. Prosím." Žádal mne.

,,Pche, na to je pozdě. Řeknu to všem a ty půjdeš do pasťáku a pak do vězení." Usmál jsem se na něj zabijácky, jakoby on byl oběť a ne já.

,,Udělám, co budeš chtít, jen to nikomu neříkej!" Žadonil.

,,Proč to vlastně děláš?" Zeptal jsme se ho, abych do spisu mohl uvést co nejvíce detailů.

,,Začalo to před rokem. Zjistil jsem, že se mi víc líbí kluci, než holky, ale nechtěl jsem to nikomu říct. Věděl jsem, že kdyby se kámoši dozvěděli, že jsem teplej, byl by ze měn vyvrhel. A tak jsem našel kompromis, jak si přijít na svý, ale tak aby o tom nikdo nevěděl." Řekl s rukama složenýma na kolenou a v předklonu.

,,Takže, tys nechodil s klukem?" Ptal jsem se dál.

Zavrtěl hlavou. Tak tohle je jeho taktika?

Podíval jsem se na něj, už vůbec nevypadal vzrušený ani naštvaný. Cítil jsem z něj jen lítost a hanbu. Nevěř mu! říkal mi mozek, ale srdce mu oponovalo. Pomoz mu!