The Breakup - L.S. (CZ) ✓

1. kapitola

„Hazza?! Už jsem doma!" ozval se Louis, sotva za sebou kopnutím zavřel vchodové dveře. Sundal si z nohou boty a se dvěma papírovými taškami s nákupem v podpaží se rozešel do kuchyně, kde je pohodil na linku. S povzdechem se otočil, aby se zadíval do tichého bytu.

„Hazza?!" zkusil to znovu, ale opět se odpovědi nedočkal. To to zase hezky začíná. Takhle si svůj dnešní návrat domů opravdu nepředstavoval. Ale čemu se diví, v posledních týdnech se s Harrym vídá minimálně, i když jeho manžel pracuje z domu. Věčně je zavřený ve své pracovně, kam má Louis – jen tak mimochodem – zakázáno chodit. Snad i kdyby to byla jediná možnost na záchranu světa, stejně by dovnitř nesměl.

Už si ani nevzpomínal, kdy si spolu normálně sedli a povídali si. O nějakých něžnostech, tulení či dokonce sexu si může nechat jenom zdát. I ty polibky, které mu Harry vždy vtiskne, jsou jen chabou náhražkou těch, jež od něj dostával kdysi. Už spolu pomalu ani nespí v jedné posteli, protože pokud Harry neusne v pracovně v křesle, přijde si lehnout, až když už je Louis hluboko v říši Morfeově. V podstatě spolu už nedělají vůbec nic. Netráví spolu svůj volný čas, ven si společně nevyrazili už nějaký ten pátek, nekoukají po večerech na televizi v objetí toho druhého. Dokonce i jídají sami.

A Louise tohle všechno postupně ubíjí. Vždy byl tím, koho věci více mrzely, kdo špatněji snášel nepříjemnosti, a Harry to velmi dobře věděl. Tak proč mu tohle dělá? Proč o něj sotva zavadí pohledem a promluví na něj jen výjimečně? Udělal snad něco špatně? Nebo o něj už Harry ani nestojí?

Největší ránou pro něj bylo, když se takto odtažitě choval Harry i před několika dny, kdy měli výročí. Jako by na něj snad i dokonce zapomněl. Když mu Louis uvařil večeři, beze slova popadl talíř, na kterém byla nabraná, a odnesl si ho nahoru do pracovny. V noci na něj Louis čekal téměř až do půl druhé do rána v posteli, aby mu mohl předat dárek, který si pro něj připravil, ale nedočkal se.

Se slzami v očích se tehdy převlékl z pěkného nového sexy prádélka, které si kvůli Harrymu koupil, do svého obyčejného spacího úboru. Jakmile si znovu lehl do postele, rozplakal se tehdy naplno. Usnul vysílením z neustálého pláče. Ráno, když se probudil, Harry mu namísto pozdravu či ranního polibku, které mu kdysi dával, řekl, že vypadá jako angorák. Tak moc měl červené a napuchlé oči. A netrvalo dlouho a sotva Harry zmizel pryč z ložnice, slzy mu začaly téct nanovo. Manželova slova se mu zabodla pěkně hluboko do srdce.

Již několikrát si s ním pokoušel promluvit, ale Harry jej vždycky odbyl. Nemám čas. Necháme to na jindy. Teď se to nehodí, Louisi. Čekám důležitý telefonát, nemůžu, Louisi. Kde byly ty časy, co ho oslovoval zdrobnělinami a přezdívkami plnými lásky. Také to na něj Louis už několikrát zkoušel i přes slzy, protože kdysi Harry z celého srdce nesnášel pohled na jeho uplakané oči, ale i to bylo kdysi. Nyní nic podobného na kudrnatého nezabíralo, nepůsobilo. Jako by měl najednou srdce z kusu ledu.

Kde byly ty časy, kdy byl Louis jedna veselá kopa plná energie. Nyní už si ani nepamatoval, kdy se naposledy zasmál a nevypadalo to jako škleb způsobený žvýkáním kousku citronu. Namísto smíchu mu společnost dělaly slzy a pocit bezcennosti. Cítil se odkopnutý jako štěně na ulici, Harry o něj přestal mít zájem. Už se neptal, jak se měl v práci nebo co celý den dělal. Dokonce i jedno prosté ahoj začínalo být nad Harryho síly. A Louis se kvůli tomu trápil a postupně upadal do deprese.

Před několika týdny se ještě nevzdával a zkoušel vymýšlet nové a nové způsoby, jak na sebe strnout manželovu pozornost. Nesčetněkrát se po domě producíroval jen ve spodním prádle zrovna ve chvíli, kdy se Harry vynořil ze své pracovny, aby se šel najíst či aby si odskočil. Ovšem jako by jej opustila i chuť skočit po Louisovi pokaždé, když vidí víc odhalené pokožky, než je tomu obvyklé. Jindy by ho Harry za něco takového ihned přitiskl ke stěně nebo ohnul přes nejbližší stůl, ale teď... Kdy měli sex naposledy? Bylo to vůbec tento rok?