The Breakup - L.S. (CZ) ✓

6. kapitola

Od Louisova odjezdu uplynulo již pět týdnů. Pět dlouhých týdnů, které Harry strávil užíráním sám sebe a doufáním, že zrovna dnes nadejde ten den, kdy se ve dveřích objeví jeho milovaný manžel. Ale stále se nic nedělo. Všechny ty týdny zůstával vesměs doma, nikam nechodil.

Jediné chvíle, kdy opouštěl dům, byly ty, když vyrazil na nákup nebo když měl důležitou pracovní schůzku. Jinak bloumal celé dny po domě, občas zase zalezl do pracovny a pokoušel se pohnout se svou prací. Jenže vzhledem k prožitým věcem začínal tu místnost z celého srdce nenávidět. To ona byla jeho útočištěm v minulých měsících, to zde trávil čas, který měl věnovat Louisovi. Proto začal raději svá lejstra a notebook tahat dolů do obýváku nebo do ložnice na postel.

Spoustu času trávil přemýšlením o tom, jak to bude vypadat, až se Louis navrátí domů, a kdy to vůbec bude. Kdy se jeho milý manžel objeví ve dveřích a jak bude vypadat jejich první setkání po tom, co se přiznal. Užíralo jej, že neví, jestli je Louis doopravdy u své matky, že ho už tak dlouho neviděl, že neví co kde a s kým dělá. Několikrát už měl chuť nasednout do auta a jet se na něj podívat, nebo mu aspoň napsat! Ale respektoval manželovo přání, a tak nic nedělal. Bral to jako svůj trest.

Celé ty dny byla jeho nálada skleslá. Sám se vyrovnával s pocitem viny, stýskalo se mu po Louisovi, vzpomínal na chvíle, kdy byli šťastní, a doufal, že se všechna radost zase vrátí a krize bude zažehnána. Už sice nebyl v depresi jako předtím, když zvažoval, jak se vyhnout rozvodu, zatímco Louis byl na služební cestě. Nyní byl pln očekávání.

Cítil, že je poučen dost. Jediné, co si teď z celého srdce přál, bylo, aby měl Louise zase po svém boku, aby spolu byli šťastní jako předtím vším, aby byli jen oni a nikdo jiný. Už měl dost zpytování svědomí. Potřeboval jej zase vedle sebe. Byl odhodlán být tím nejlepším mužem, jakého by si Louis mohl přát. Zařekl se sám sobě, že už nikdy nedopustí, aby se mezi nimi něco až takhle moc pokazilo.

Těšil se, z celého srdce se těšil, až Louis konečně někdy dorazí domů. Chtěl ho cítit u sebe, držet v náručí a už nikdy nepouštět, líbat a krást si jeho rty navždy. V uplynulých dnech plných samoty pochopil, jak moc Louise potřebuje. Nikdo ho nikdy nenahradí. Byl blbec, když si ho nevážil. Věděl to, teď už to tak moc dobře věděl. Nikde jinde by nenašel to, co měl s ním. Pokud si někdy byť jen na chvíli pomyslel něco jiného, tak se šeredně pletl.

Bolelo jej u srdce, kdykoliv si uvědomil, co svým bezohledným chováním způsobil a nejvíc ze všeho jej trápil fakt, že za své chyby neplatil jen on sám, ale především Louis. Tohle vědomí jej velmi neúnosně tížilo. Nechápal, jak si toho nemohl nevšimnout dřív, proč to nechal zajít tak daleko? Proč nic nedělal? Proč ubližoval jim oběma? Proč po tom starém klidu začal toužit až teď?

Nacházel se právě v obýváku a s mírně nepřítomným pohledem sledoval nějakou romantickou komedii, ovšem pořádně ani nevěděl, o co v ní jde, protože už po několika minutách filmu přestal televizi pořádně vnímat a ztrácel se ve svých vzpomínkách. Na mysl mu vyvstávaly ty krásné romantické momenty plné štěstí a radosti prožité s Louisem. Na rtech mu sídlil lehký úsměv.

V okamžiku, kdy se pár v televizi zrovna přesunul do nějaké restaurace na oběd a Harry se myšlenkami toulal mezi vzpomínkami na takové obědy s Louisem, zastavilo před jejich domem auto. Jeho řidič vysedl ven z auta, otevřel si bránu na příjezdovou cestu ke garáži a o chvíli později již zpátečkou jel po štěrkové cestě vedoucí pod okny v obýváku. Harry to zpočátku ani pořádně nezaregistroval, jak byl zamyšlený, ale pak jako by mu docvaklo, co a hlavně kdo způsobuje ten rachot venku.