The Breakup - L.S. (CZ) ✓

5. kapitola

„Takže ty jsi mě..." tiše hlesnul Louis a trhaně vydechl vzduch z plic. S vytřeštěnýma očima zíral před sebe a téměř nemrkal. Nechtěl uvěřit tomu, co slyšel. To přeci nemohla být pravda! To nejde! Slzy se mu hnaly z očí ven a on je mermomocí nechtěl pustit. Bolest, která zaplavila jeho srdce, byla neúnosná. Jako by se mu tam tisíce malých jehel, tak moc to bolelo! Srdce mu pukalo v návalech žalu. Roztřesenou ruku si přesunul před pusu, aby zabránil prvnímu vzlyku vydrat se ven. O chvíli později ji následovala druhá. Skryl svůj obličej do dlaní a konečně nechal slzy vytékat ven. Jak mu to mohl Harry udělat?

Kudrnatý seděl vedle něj na pohovce. Kousal se do rtu, zmítán vlastními emocemi. Litoval, všeho takhle zpětně litoval. Neměl si s Nickem nikdy nic začínat, neměl Louise tak dlouho trápit! Co teď má dělat? Louis si zaslouží neustálé omluvy, ale bude je vůbec chtít poslouchat? Bude vůbec chtít být v jeho přítomnosti, když se mu přiznal k nevěře? Jak mu vlastně bude moct v budoucnu věřit, když jej teď tak dlouho tahal za nos?

Najednou se cítil ještě mizerněji, a to už si myslel, že to ani nejde. On... není pro Louise dost dobrý, a nikdy nebyl. Jak jej teď vůbec bude moct Louis milovat? Jak se mu on sám bude moct podívat do těch nádherných modrých očí? Co když je dnešek posledním dnem, kdy je bude moct spatřit? Proč vůbec kdy dával do hry své pouto a svůj vztah s Louisem? Na co tehdy sakra myslel? Jak mohl riskovat ztrátu něčeho tak dokonalého?

„Lou... já..." opatrně začal pokládaje svou dlaň na brunetovo rameno. „Je mi to moc líto, omlouvám se. Opravdu se moc omlouvám. Já... sám ani pořádně nevím, proč jsem to dělal! Lou, prosím, moc tě prosím! Odpusť mi to!" Sám měl slzy v očích a několik jich uniklo ven, když Louis cuknul svou rukou, aby z ní setřásl jeho dlaň.

„Nech mě..." Jeho hlas se třásl a bylo poznat, že Louis brečí. „Jak... Harry, jak jsi to mohl udělat? Co je se mnou špatně, že sis musel hledat náhradu jinde? To už se ti nelíbím, nebo co? Ani bych se nedivil, kdyby to byla pravda! Za poslední týdny ses mě ani nedotkl! A kdy jsme se naposled aspoň políbili? Co ti na mně vadí? Myslel jsem, že mě miluješ... Já... kde se stala chyba, Harry? Proč? Tak sakra proč?! To jsem tě prostě přestal bavit?" nepatrně zvedl hlas a očima plnýma bolesti a počínající hysterie se na kudrnatého podíval.

„Louisi já tě miluju! Rozumíš? Miluju tě, miluju na tobě všechno, ani se nepokoušet myslet na to, že bys za to mohl! Ať to bude znít sebebizardněji, já sám pořádně nevím, proč jsem to udělal. A to, že mezi námi poslední dobou nic nebylo... sakra nenapadlo mě, že to budeš brát takhle!

Já... litoval jsem toho, co jsem udělal. Ničilo mě to pomyšlení, že jsem dokázal být i s někým jiným než s tebou. Když jsem se ti potom začal vyhýbat, bylo to proto, že jsem tak chtěl vytrestat sám sebe, chtěl jsem si tě na chvíli odepřít, abych si uvědomil, co jsem vlastně udělal za blbost. Věř mi, že to pro mě bylo těžké ovládat se, ale já... kurva! Nedošlo mi, jak moc to musí ubližovat tobě!

Nebyl jsem schopen ti říct, že jsem tě podvedl, protože jsem se bál, bál jsem se, že tě ztratím a bojím se i teď. Ale já o tebe nechci přijít, rozumíš? Miluju tě a nikdy jsem ani na chvíli nepřestal. Vím, zasloužil bych si pár facek za to, že i přesto jsem ti dokázal zahnout s někým jiným. Možná i ty facky by byly málo, ale... přeju si, abychom se přes to společně zvládli dostat a aby časem všechno bylo jako dřív.

Nedokážu si představit, že bych byl bez tebe. Budu tě za odpuštění prosit tak dlouho, dokud mi ho nedáš! Miluju tě, opravdu tě miluji. Jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat a já... nezasloužím si tě. Vím to. Jsi na mě příliš dobrý. Hádám, že kdybychom spolu nebyli, tak bys měl kolem sebe spousty mužů, kteří by o tebe stáli. A já si tě nevážil! Nenávidím sám sebe, nenávidím sám sebe! Prosím tě, odpusť mi!"