Blbá pomsta

5. *O deset dní později*

Alexa: Vzbudila mě strašná bolest břicha... běžela jsem na záchod. Myslela jsem že umřu.

Petr: Točili jsme scény do nového videoklipu a skvěle se u nich bavili.

Alexa: Och bože... takový křeče jsem ještě neměla. Něco jsem vyzvracela... tady moje uraženost končí... musím mluvil s mámou...

Režisér: "Ješe jednou a tentokrát se nesměj Petře!"

Alexa: Vybelhala jsem se ze záchodu. "Mami... potřebuju pomoc!" křikla jsem a vlezla jsem do pokoje. Začala se mi točit hlava.

Petr: "No jo, ale když to je moc vážný na mě!" řekl jsem opět se smíchem.

Alexa: Slyšela jsem dupot. "Zlatíčko co je?" ležela jsem v klubíčku na posteli. "Strašně mě bolí břicho a točí se mi hlava."

Petr: Konečně byla vážná scéna dotočena a šlo se na další. Ačkoliv to se mnou měli těžké, tak jsme se bavili.

Alexa: "Chceš prášek?" zeptala se starostlivě. "Nevím... mám křeče v břiše a už jsem byla i zvracet." řekla jsem s bolestí.

Petr: Konečně jsme měli pauzu na jídlo a odpočinek. Přestože je to zábavné, tak je to taky dost vyčerpávající.

Alexa: Přisedla si ke mě... "Nemůže to být tím že nic neděláš... pořádně nejíš?" ptala se mě tak jako bych za to mohla. Neměla jsem vůbec chuť jíst. "Nevím... chtěla bych teď mít Petra u sebe..." zakňourala jsem.

Petr: Po dobrém jídle jsme se vydali na jinou lokaci, kde se klip točil. Z místa na místo. Lahůdka, opravdu. Na dnešek jsme oba s Lukášem naspali jen tři hodiny.

Alexa: "Alex, nevím jestli je to dobrej nápad." řekla vážně. "Mami... já ho po-třebuju." vydechla jsem s bolestí. "Fajn... donesu ti mobil."

Petr: Začal mi zvonit mobil. Zvedl jsem to. "Ano?" ,,P-petře prosím. P-řijeď, j-já tě potřebuju.." slyšel jsem její naléhavý hlas. Ach ne.. "Lásko, já..bych hodně rád, ale nemůžu.."

Alexa: Sotva jsem mluvila. "Miláčku... p-prosím..." sykla jsem bolestí, "p-potřebuju tě! J-je mi... s-strašně špa-špatně..." vydechla jsem a málem jsem upustila mobil jak se mi zatočila hlava.

Petr: "Já nemůžu.." kňourl jsem. "Tohle nezávisí na mě, jinak bych okamžitě přijel.."

Alexa: "P-prosím...." šeptla jsem a zalili se mi oči. "s-strašně... tě.. p-potřebuju..." vyjekla jsem, tohle... tohle je moc... měla jsem to dostat před týdnem a nic...

Petr: Bylo mi z toho k breku. "J-já vážně nemůžu." nemůžu. Kdyby to nezáviselo na mně, tak přijedu hned.

Alexa: "Lásko prosím... z-zeptej se... a-aspoň... to zkus..." dala jsem to nahlas... už jsem mobil neudržela.

Petr: "Vydrž." dal jsem si mobil od ucha a přikryl mikrofon, aby neslyšela. "Já nutně potřebuji odjet. Je to opravdu naléhavé. Prosím, slibuji, že to dožememe, ale opravdu musím nutně odjet do Českých Budějovic."

Alexa: Nic... jen šumění... byla jsem naprosto zoufalá. Moc ho tu potřebuju. Mamka mě držela za ruku. "Zlatíčko... slibuju že... už ti ve štěstí bránit nebudu." pohladila mě po ruce a setřela pot z čela. Mám pravděpodobně horečku.

Petr: "Sakra, Lexa. Vy máte takový štěstí, že to není možný. Kousek od Českých Budějovic točíme jednu scénu." byl jsem nadšený. "Vážně?! Skvěle, ale mohl bych okamžitě do Budějovic? Je to opravdu nutný.." přikývl. "Budeme mít tří hodinovou přestávku." oddechl jsem si a přiložil mobil zpět k uchu.