Blbá pomsta

7.

Alexa: Celou noc jsem se převalovala. Tvrdě jsem usnula až k ránu když si mě k sobě natiskl a objíml.

Petr: Vzbudil jsem se nad ránem, -nad mým ránem- tak kolem čtvrté. Jelikož jsem měl ještě pul hodiny k dobru, potichu jsem vstal, a šel se připravit. Dnes to budu dobře stíhat.

Alexa: Vzbudil mě pohyb na posteli. Otočila jsem se a viděla jsem Petra jak se obléká. "Kam... se chystáš, tak brzo?"

Petr: Podíval jsem se na hodinky. "Za patnáct minut mi měl zvonit budík, ale. Vzbudil jsem se dřív, tak jsem měl půl hodiny k dobru."

Alexa: Povzdechla jsem si. "Kam jseš a kdy se vrátíš? Nechci tu být sama?"

Petr: "No kam. Na Přístav," Uchechtl jsem se.

Alexa: "To... zas budeš proč celý den?" svěsila jsem hlavu.

Petr: "Hmm, Přístav, studio, koncert... Ehm. Jo."

Alexa: "To tu budu sama?"

Petr: "Nebudeš. Je tu Pavel. V noci jsem ho slyšel přijít, myslím, že i s Dančou." Usmál jsem se.

Alexa: "Aha, mohla... bych jet s tebou alespoň do studia?" pozvedla jsem hlavu.

Petr: "To je až někdy odpoledne, nevím jestli buše čas ještě jet sem."

Alexa: Znovu jsem svěsila hlavu. "Asi mi neřekneš kdy budeš mit volno."

Petr: "To neřeknu no. Sám netuším," Pokrčil jsem rameny, a povzdechl si.

Alexa: Povzdechla jsem si. "Miláčku... pojď ke mě. Prosím."

Petr: Usmál jsem se, a přitulil se k ní.

Alexa: Silně jsem ho objala. "Hlavně jeď opatrně."

Petr: "Neboj se," Uculil jsem se. "Vyrazím, až v pět."

Alexa: "Hlavně večer, až se za mnou budeš vracet." podívala jsem se na něj. "Zkusím si na tebe počkat."

Petr: "Dobře, teď ještě spi." Usmál jsem se, a políbil ji na čelo.

Alexa: Pousmála jsem se. "Bez tebe to půjde hůř."

Petr: "Ale. Máš moje tričko," Zakřenil jsem se.

Alexa: Uculila jsem se. "Ty tu budeš pořád se mnou vlastně." dala jsem jeho ruku na moje břicho.

Petr: "Tak vidíš," Uculil jsem se, políbil ji, a přes břicho ji pohladil.

Alexa: "Milujeme tě." uculila jsem se a přitáhla jsem si ho do polibku.

Petr: "Já vás taky, strašně moc," Zamumlal jsem mezi polibky.

Alexa: Začala jsem se rty pohybovat. Proč musí být tak zaneprázdněný...

Petr: Usmál jsem se do polibku, a volnou rukou ji chytl za tvář.

Alexa: Uculila jsem se. Slastně jsem si oddechla.

Petr: Pohladil jsem ji přes tváře. "Miluju tě, mysli na to." Šeptl jsem.

Alexa: "Miláčku... na nic jiného myslet nebudu. Co by sis k večeři?" popřeli jsme si k sobě čela.

Petr: "Co tě jen napadne." Usmál jsem se, a díval se jí do očí.

Alexa: "Nechci aby si jedl jen ve fastfoodech. Když budu doma. Nechceš udělat svačinu nebo oběd sebou? Budeš mít čas se najíst?"

Petr: "Na oběd snad půjdeme někam do restaurace, ale svačinu bych si nechal líbit."