Jednodílovky všeho druhu (Loui, 1D, Bromance)

Gynekolog (Loui)

Jsem zpět a přináším další jednodílovku, tentokrát je to můj oblíbenec Louík <3 Doufám, že se Vám bude líbit. Hezké čtení. Písnička nesouvisí, jenom jsem jí poslouchala při psaní

Pohled Louise

Jsem Louis Tomlinson. Je mi 22 let a narodil jsem se v Doncasteru, ale momentálně žiju v Londýně, kde žiju asi 2 roky a také stejnou dobu pracuji. Jsem gynekolog. Mám 5 sester a jednoho bratra.

Svou práci nadevše miluji a jsem moc rád, že ke mně chodí spousta pacientek a odchází ode mě spokojené. Mezi mými pacientkami je také má dlouholetá kamarádka. Jsem za ní moc rád a vždycky stojím při ní, jako ona při mně.

Jmenuje se Kate. Je jí 20 let a stejně jako já žije v Londýně, sourozence nemá. Její postava je drobná, stejně jako moje (ano Louisi máš drobnou postavu J), má hnědé vlasy a k tomu ty nejkrásnější hnědé oči, které jsem kdy viděl. Má malý roztomilý nosík a malé rty. Když to tak shrnu, tak je na ní malé všechno.

Básním tady o ní, jako kdybych jí miloval a ona je to v podstatě pravda. Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluji do mé kamarádky, ale je to tak. Když jsme byli malí, tak naše mamky bydlely vedle sebe a byly to velké kamarádky a obě otěhotněli ve stejnou dobu a v porodnici byly také spolu. A tím začalo naše kamarádství. Když jsme se potom narodili byli jsme neodlučitelní. Když byla moje mamka u její mamky, Kate byla se mnou v postýlce a usínali jsme spolu, hráli jsme si spolu. Prostě jsme dělali všechno spolu. Když jsme byli starší, tak jsme spolu také všude chodili, nikam jsem jí nepustil samotnou. Byl jsem takový její ochránce. Na základní škole jsme potom spolu seděli celých 9 let. Něco víc jsem k ní začal cítit na střední škole. Ano šli jsem na stejnou střední školu. Nikdy jsem jí to neřekl a po střední jsem šel na vejšku, kam ona se mnou nešla. A od té chvíle jsem jí neviděl. Po vejšce jsem se odstěhoval do Londýna a začal jsem jako gynekolog a když jsem jí uviděl ve dveřích mé ordinace byl jsem pěkně zaražený a chvíli jsem měl pocit, že se mi zastavilo srdce. V ten den jsem skončil o něco dřív a celý den jsem strávil s ní a vzpomínali jsme na společné chvíle a naše dětství.

Z mých myšlenek mě vyrušilo klepání.

„Dále" a no hádejte, kdo byl za dveřmi. Ano moje kamarádka. Jaký to paradox.

„Ahoj Louisi, potřebovala bych pomoc."

„Ahoj Kate. Jasně. Povídej s čím ti můžu pomoc?" blbá otázka Tomlinsone, když přišla k tobě ne? Jsi gynekolog.

„No, potřebovala bych potvrdit to, co si myslím."

„A co si myslíš? Když mi to neřekneš, tak ti asi neporadím."

„Jak bych začala? No prostě mám ranní nevolnosti a jsem strašně náladová a myslím si, že jsem no..."

„Že jsi těhotná?"

„Jo."

„No tak jo. Lehni si tady na lehátko. A jenom, kdy jsi měla mít měsíčky? Meškáš hodně?"

„Dobře. No zas tak moc ne. Myslím, tak týden."

„No, taky to může být ze stresu, ale uděláme ultrazvuk, abych ti mohl říct, jestli jsi nebo nejsi těhotná."

Pohled Kate

Už týden je mi blbě, každé ráno zvracím a už týden má zpoždění. Ze začátku jsem si myslela, že jsem něco blbého snědla, ale teď už začínám mít tušení, že jsem těhotná a to nechci. Říkáte si proč? No řeknu to takhle. Můj přítel by mě za to zabil. A to doslova, protože mě už od začátku našeho vztahu bije. A když jsem se s ním chtěla rozejít, tak mě zmlátil do bezvědomí a skončila jsem v nemocnici. A teď se mu říct, že jsem těhotná? To nedopadne dobře. Ale nebudu dělat unáhlené závěry, zajdu k Louisovi a uvidí se.