Viktor Frankenstein a jak to bylo dál?

Kapitola 4

Na druhý den jsem se probudil v jakém si pokoji. Stěny měly tmavé tapety s nějakým vzorkem a podlaha byla velmi stará a při každém kroku vrzala. Okno bylo pootevřené s težkými záclonami rudými jako krev. Postel na, které jsem ležel, byla také starší se sametovou přikrývkou a polštářem opět v rudé barvě. Na zdi nebyl žádný obraz ani zrcadlo a východ z pokoje tvořily těžké ebenové dveře se zlatou klikou. Jelikož jsem si dost málo pamatoval z toho co se mi přihodilo, kontroloval jsem své tělesné poškození. Vše se zdálo být v pořádku až do doby než jsem se rozhodl zvednout z postele. Pravá ruka mne příšerně zabolela a já v křeči opět zalehl do postele. Vzpomněl jsem si na ten pád z kočáru - došlo mi, že je zlomená. Byla to příšerná a mučivá bolest. V tom někdo 2x zaklepal na dveře.

,,Dále.." odpověděl jsem. Znejistěl jsem. Netušil jsem kde to jsem a co mě čeká. Dveře se otevřely a v nich stálo...cosi..nevím jak to definovat. Připomínalo to člověka ale v značně zuboženém stavu. Na hlavě mělo pár vlasu, které kdysi bývaly blond. Tvář to mělo zjizvenou se zlomeným nosem. Oči byly tmavé...až pronikavé. Jejich pohled mnou projel jako nůž. Celá postava byla v černém oblečení.

,,Je vám lépe doktore Frankensteine?" 

,,Dá se říci. Kdo jste a kde to jsem a co tu dělám a vůbec...chci domů!" odpověděl  jsem tomu dotyčnému. Ten se začal smát ďábelským smíchem, až se z toho skoro zadusil.

,,Jste na hradě hraběte Draculy. Já jsem Igor - sluha hraběte. Po té vaší včerejší nehodě vás hrabě donesl v náručí sem. Má o vás starost a omlouvá se za toho vozku. Prý si to s ním vyřídí."

Srdce mi poskočilo. Tak přece jen jsem to stihl! Musím hraběti osobně poděkovat, že mě takto zachránil před věcmi, co se skrývají v lese (určitě se tam něco skrývalo).

,,Mohu teď mluvit s hrabětem?"

,,Jistě. Je ve sklepě. Ještě něco zařizuje. Pojďte, zavedu vás tam."

Opatrně jsem se postavil na nohy a mírně jsem zavrávoral. Naštěstí Igor mne hned uchopil za paži. Měl obrovskou sílu. Opatrně mne vedl z pokoje ve, kterém jsem se probudil po schodech, které vedly do velké síně. Všude portréty, zbraně, krb a hlavy vycpaných zvířat. Dveře do sklepa byly hned u hlavního vchodu do hradu. Jakmile dveře Igor otevřel, ovanul mne ledový závan větru, který šel ze sklepa. Začal jsem se třást a tma tam byla také pořádná. Po prvním kroku se ale samy rozsvítily pochodně na zdech. Zamrazilo ve mne ale hrdě jsem pokračoval dál. Nevěděl jsem co mne čeká.