Viktor Frankenstein a jak to bylo dál?

Kapitola 3

Jízda kočárem se nějak vlekla, alespoň tak mi to přišlo. Měl jsem obavy, že to nestihnu a hrabě bude jistě naštvaný. Vozka se totiž každých 10 minut zastavil, vytáhl Absinth, napil se a pak jsme jeli dál. Za dobrou půl hodinu byl tak říkajíc opit pod obraz a vůbec neměl tušení kam se jede. Byl jsem částečně nervózní jelikož vozka každou chvíli nezvládl ve své opitosti řízení a koně si jeli jak chtěli. To by nebylo to nejhorší ale pár metrů od nás se táhla široká a hluboká propast. Ten pohled do ní mne vyděsil natolik, že ačkoliv nejsem věřící, začal jsem se modlit a doufal, že Bůh povede tento kočár správným směrem. Když se zdálo, že vozka již ví co dělá, přišlo něco o čem by se mi zdálo jen v noční můře. Kočár totiž velmi neobvykle nadskočil a jak nadskočil vypadl jeden šroub ze zadního kola.

,,Co to zatraceně bylo?"vykřikl jsem

,,Tohle? Jooo to nic...to sestává dost často." řekl vozka

,,Ča-ča-často?! To-to nemyslíte vážně! To-to nedbáte na bezpečnost?! Vykoktal jsem ze sebe

,,Vypadám na to, že mne zajímá bezpečnost?" otázal se vozka

,,....Jako bych nic neřekl."

,,Mladý pán nesmí být takový cimprdlich. No tak vypadl šroub no. Já tyhle kraksny neopravuju."řekl vozka

,,Panebože....že jsem to radši neodložil a nevydal se na vlastní náklady." povzdechl jsem si.Za nedlouho vypadl další šroub ze stejného kola.

,,...Upozorňuji vás..jestli se mi něco stane!"

,,Po vás se nikdo ptát nebude." usmál se škodolibě vozka.

,,Vážně jste mne uklidnil.Opravdu...cítím se lépe." odpověděl jsem mu. Začal jsem se třást. Vedle nás se pořád táhla ta propast a zdála se mi dokonce hlubší než před tím. Hups...opět vypadly...tentokráte zbylé dva šrouby a kočár se začal kymácet a převracet na stranu ke strži. Na okamžik jsem měl pocit, že se mi zastavil tep! Byl jsem zděšen. A vozka:

,,Klid pane...to se vyrovná"

No nevyrovnalo se nic. Zbývala mi jediná možnost. A to vyskočit dveřmi na opačné straně. Vzal jsem tedy kufřík a vyskočil. Při mém štěstí jsem dopadl sice na zem ale rukou jsem bouchl o kámen...a zlomil si ji. Viděl jsem jak se vozka pořád snaží kočár vyrovnat. A pak zmizel v mlze.Všechno mne bolelo a nevěděl jsem kde se nacházím. Nakonec jsem upadl do bezvědomí a probudil se druhého dne ve zmatení kde to jsem.