Be with me Levi

Nekonečná doba

*Levi
Zazvonil budík. Nechápu, že jsem ještě nepošel . Každý den ve 3:40 musím vstávat, abych šel do zkurvený práce, co jen zabíjí moji duši . Pak jak největší socka beru jakoukoliv špinavou práci ... Ano, několikrát jsem byl nucen prodat i sám sebe, abych mohl uživit sebe i svou velmi nemocnou nevlastní sestru Isabelle ... Kdysi jsem jí v dešti našel celou zmrzlou sedět před barákem . Nevím proč, ale bylo mi jí líto . Vzal jsem jí k sobě . Mému spolubydlícímu Farlanovi to ze začátku vadilo, ale brzy si na sebe zvykli . Ovšem pak Faralana napadli ti zmrdi a brutálně ho zbili . Faralan byl na tom velmi špatně a brzy nám umřel .... Byl pro mě jako bratr . Isabelle to velice ranilo a měsíc na to vážně onemocněla ... Proto jsem začal brát krom své práce i ostatní , někdy až nechutné práce. Ovšem musel jsem často zůstávat doma s Isabelle, a tak mě brzy z práce vyhodili . Sbohem, má kariéro poldy . Ze zoufalství jsem vzal práci ve zkurvený továrně. .... Ano, jsem docela ztroskotanec, ale dokud bude Isabelle žít , má pro mě cenu bojovat ..... Znovu zazvonil budík a já ho típnul . Jak mrtvola jsem se sesunul z gauče a šel na sebe hodit nějaký oblečení . Pak už jsem jen vzal klíče a vyrazil do práce . Před odchodem jsem ještě zavolal na Isabelle . ,,Ahoj . Kdyby něco, zavolej mi . " s těmito slovy jsem za sebou zabouchl dveře . Vyšel jsem na ulici a vyrazil pěšky na kraj města . Kdybych měl prachy, tak jezdím mhdéčkem, ale já, kurva, potřebuju každou korunu ! Lidi na ulici se mi vyhýbají . Už jsem si na to zvykl . Malý muž ve středním věku ,s bílou kůží ,černými vlasy,kruhy pod očima a prázdným nasraným výrazem, není asi pro obyvatele velkoměsta zrovna výhra . Pfff, seru na lidi, ať si o mě myslej, co chtěj . Po půlhodině jsem došel na kraj města, kde se tyčila ta odporná továrna . Znechuceně jsem vstoupil a dalších 9 hodin nevylezl....

Když už mi ta debilní směna skončila, šel sem do banky . Dneska by mi měly přijít prachy . Doufám, že zase nebudou mít zpoždění . Nechci se znovu u Hanji zadlužit . Už takhle mi trvalo čtyři roky než sem jí to splatil . Bankomat se nacházel kousek od továrny . ...Bože, jak já tu práci nenávidím . ....Došel sem  k bankomatu a koukl se na svůj účet . Fajn, přišly mi prachy . Účty za barák zaplatím zítra, za ten malej zbytek koupím jídlo a prášky pro Isabelle . Vybral jsem a vyrazil domů. Nic proti, ale před nákupem si chci dát aspoň sprchu . 

Když sem došel domů, uslyšel jsem z Isabellina pokoje zvuky . Zul sem se a zamířil  k ní . Vypadala hrozně ,ale na tváři měla úsměv . U sebe měla svůj starý notebook a koukala na nějaký film . ,, Ahoj Isabelle " řekl jsem .Lehce mi zamávala ,, Ahoj " nechal sem jí být a vyrazil si dát sprchu . Byl jsem rád, že chvíli něco dělá . Dle všeho jí bylo trochu líp . Osprchoval sem se a oblékl si čisté oblečení . To špinavé jsem narval do pračky . Vzal si svojí peněženku a vyndal z ní asi tisícovku, kterou jsem šoupl do krabice s nápisem ,, pro případ nejvyšší nouze " . Pak už stačilo se obout a rozloučit se s Isabelle . ,,  jdu nakoupit " ,,Jasně, brzy se vrať, Levi " řekla a usmála se . Miluju ten úsměv, dává mi naději žít ......

Ohayo . Další ff je na světě . Bohužel nečekejte od ní žádný zázrak . Řekla bych že tohle bude nejslabší povídka odemně . Ovšem i tak doufám že si čtení téhle blbosti užijete . Loučím se s vámi . Pac a pusu Snakeys 🐍:D