Be with me Levi

Hudba noci

*Levi
Probudil jsem se vedle klidně oddychující "sestry" . Venku byla ještě tma . Vstal jsem a potichu se odplížil z jejího pokoje . Nechtěl jsem jí budit . Jsem rád, když má klidné sny bez toho, aby se budila s křikem . Namířil jsem si to do kuchyně a dal vařit čaj . Ozvalo se pípnutí a já se trochu lekl . Došel jsem do vedlejší místnosti . Na malém stolku ležel můj mobil . Vzal jsem ho do ruky a odemkl jsem ho . Hned na mě vyskočila zpráva od Hanji . Jestli nespíš,  přijď ke mě, prosím  . Bez jakéhokoli vysvětlení,  to se jí podobá .... Koukl jsem na čas . 2:15 . Povzdech jsem si a šel jsem vypnout vodu, co se v kuchyni vařila. Pak jsem vytáhl lísteček na napsal krátký vzkaz  pro Is . Připnul jsem ho na lednici a šel se obout . Potichu jsem zavřel vchodové dveře a vyrazil k Hanji . Temné ulice byly tiché , rušené jen občasným opileckým mumláním nebo štěbetáním zatoulaných skupinek . Hanji nebydlela moc daleko, ale i přesto mi cesta zabrala skoro hodinu . Šel jsem pomalu, ponořen ve vlastních myšlenkách . Konečně se přede mnou objevil malý dům . Prošel jsem bránou a vytáhl klíče . Zvonit bylo zbytečné, protože Hanji stejně svůj zvonek většinou nevnímala . Odemkl jsem dveře a vešel do místnosti . Okamžitě jsem musel potlačit záchvat kašle, protože byl její dům zaprášený . Hanji byla můj opak . Já byl čistotný a věčně uzavřený do sebe , ona nepořádná a hrozná extrovertka . Nicméně i přes to jsme byli nejlepší přátele . ,,Oi ! Hanji ! " zavolal jsem a chvíli jsem čekal . Odpovědí mi bylo jen vzdálené tikání hodin . Povzdechl jsem si a vyrazil po schodech nahoru .  Odkašlal jsem si a můj pohled padl na otevřené dveře  na konci chodby . Nikdy jsem je otevřené neviděl . Má zvědavost zvítězila nad zdravým rozumem a nenápadně jsem se vydal k záhadné místnosti . Dovnitř prosvítaly měsíční paprsky a odhalovaly tak věc, zakrytou šedivým prostěradlem . Přistoupil jsem blíž a lehce sundal zaprášené prostěradlo . Mé znechucení nad špínou nahradil úžas z věci, nacházející se pod prostěradlem . Byl to ebenový klavír  . Roztřeseně jsem se nadechl . Nikdy jsem netušil, že něco takového Hanji schovává doma . Nevím, čím to bylo, jestli magickou atmosférou, co tohle místo vytvářelo  nebo něčím ve mě  nebo jen obyčejnou touhou znova pocítit krásu tohoto nástroje . Posadil jsem se na starou rozvrzanou židli a opatrně položil ruce na klávesy . Roztřeseně jsem se nadechl a začal pomalu hrát . Naposledy jsem hrál v dobách, kdy má matka žila .... Za začátku jsem párkrát pochybil, ale později se moje prsty roztančily po klávesách jak nohy baletky . Šlo to stejně lehce jako dýchat a já se s piánem stal jedním . Dohrál jsem a pohlédl na své rozechvělé ruce . Zjistil jsem, že brečím . Zezadu se na mě natisklo teplé tělo . ,, Byla to doba, kdy jsem tě naposledy slyšela hrát, " šeptla mi Hanji do ucha . ,, Proč si ho schovávala ," řekl jsem lehce . Neotočil jsem se, ale bylo mi jasné, že se usmála . ,, Věděla jsem, že ještě nepřišla správná chvíle . Pojď chci si s tebou o něčem pomluvit . " řekla a vzala mě za ruku . Nebránil jsem se a nechal se odvést do zahradního altánu . Posadil jsem se a hleděl na měsíc . ,, Jde o tvou sestru, " šeptla a zahleděla se mi do očí . ,, Co je s ní ? " řekl jsem svým typickým lhostejným hlasem . ,, Ona chce nastoupit na vysokou . Říkala, že se cítí mnohem lépe a že to zvládne . Chci, abys jí nebránil "  zamračil jsem se ,, To nedopustím !  Ještě není ve stavu, aby .. " Hanji zavrtěla hlavou ,, Poslouchej , " řekla klidně .  ,, Ona umírá ... " do očí se jí nahrnuly slzy a já se cítil, jako kdyby mi právě vyrvaly srdce z těla ....

Je tu další část ^^ . Doufám že se íbí :) ... příští díl bude takovej mezidíl a v celku o ničem ...Nicméně i tak doufám že si ho užijete :D