Be with me Levi

Všechno k lepšímu

*Eren

Byl už pozdní večer, když jsem společně s Mikasou přijel k našemu domu . Celou cestu jsme mlčeli bylo mi jasné, že se na mě zlobí ,ale netušil jsem proč. Z jednoho pokoje v druhém patře se linula záře, která ohlašovala, že už je otec doma . Zajel jsem do garáže . Ani jsem nestačil vypnout motor a Mikasa už oddupala pryč. Vypnul jsem motor a vystoupil . Možná, že se Mikasa zlobila, ale to mi náladu pokazit nemohlo . Vyšel jsem schody a zamířil si to do svého pokoje . Dveře do otcovy kanceláře byly otevřené. Došel jsem k nim a nahlédl dovnitř. Otec seděl nad hromadou papírů a něco psal . Na sucho jsem polkl a zaklepal na pootevřené dveře. Otec jen nepřítomně zabručel, ale hlavu od papírů nezvedl. ,,Tati ?.." řekl jsem potichu. ,,hm?" Zabručel nervozně. ,,Dneska jsem potkal dívku ... no aaa..." podrbal jsem se na zátylku. ,,Šli jsme do cukrárny a byla moc milá a .." ,, Erene !" Přerušil mě otec. ,,Jestli nejde o něco důležitého, tak odejdi mám hodně práce" zvedl hlavu a zamračil se. Pocítil jsem bodnutí vzteku a jen jsem pokýval hlavou a odkráčel. Cesta k mému pokoji už netrvala tak dlouho. Došel jsem tam a plácl sebou do postele. Chvíli jsem tak ležel, když najednou mi něco zavibrovalo v kapse. Vytáhl jsem svůj mobil a podíval se. V tu chvíli se mi na tváři objevil úsměv. Veena mi poslala žádost o přátelství. Ta holka je skvělá. Pomyslel jsem si a přijal její žádost. O chvíli později jsme si psali. Po pravdě dlouhou dobu jsem se necítil tak dobře a když napsala, že musí jít, pocítil jsem lehké bodnutí smutku. Pak jsem odložil mobil a šel si lehnout...

Další den jsem se vzbudil dvacet minut před budíkem. Rozhodl jsem se využít svůj čas a vyrazil jsem do sprchy. Venku pršelo a když jsem si dělal kafe, poslouchal jsem jen zvuk deště. Po pravdě ten zvuk miluju. Působí na mě takovým uklidňující dojmem. Prohrábl jsem si svoje mokré vlasy a šel si sednout ke stolu. Byl sem zahrabaný v myšlenkách, když mě z nich najednou probralo třísknutí dveří někde ve vyšším patře. Lehce jsem sebou trhl. Za chvíli se ozvalo dupání, které naznačovalo, že je Mikasa vzhůru a má špatnou náladu. Ignoroval jsem to a dál popíjel svoje kafe. Během ani ne po pěti minutách se rozrazily dveře do kuchyně a Mikasa mě spražila vzteklým pohledem. Jen jsem se usmál a pobaveně jsem jí zamával. Otočila se na podpatku, práskla dveřma a zmizela bůh ví kde. Nechápal jsem, co jí je a ani jsem to neměl nějak v plánu řešit. Když přišel čas vyrazili jsme do školy....

Den mi utekl v celku rychle. Na přednášku jsem přišel včas a rozhodl jsem se s Arminem vyrazit do nějakého klubu. Sice se mu zprvu nechtělo, protože on na takové věci není, ale nakonec souhlasil. Přece jen někoho tak úžasného, jako jsem já nelze odmítnout, no ne ? Když skončila škola, napsal jsem Mikase zprávu, ať si sežene odvoz domů. Hádám, že jsem jí moc k náladě nepřispěl, ale lepší, než aby se s náma táhla a na všechny, co by se se mnou chtěli bavit, házela vražedné pohledy. Někdy jí vážně nechápu. Nasedli jsme s Arminem do auta, když v tom mi někdo zaklepal na okýnko. Trhl jsem sebou a podíval se tím směrem. Záhadným klepajícím nebyl  nikdo jiný než Veena. Usmívala se jak anděl. Otevřel jsem dveře. ,, Čau kluci, kam razíte ? " zeptala se pobaveně. Armin se začervenal. ,, Popravdě, teď jsme tady s Arminem chtěli někam vyrazit ... hmmm nechceš jít s náma ?" zeptal jsem se a podrbal se na zátylku. Veena se rozzářila ,,to bych moc ráda".  Armin zrudl ještě víc a já počkal až Veena nasedne. Pak jsme vyrazili, obaleni dobrou energií.....

Heh no vážně po hodně dlouhý době jsem zase něco napsala. Doufám že jste si tuhle kapitolu užily a pokusím se zase psát trochu pravidelnějš. Voltujte a komentujte budu ráda ^^ Zatím se s vámi loučím. :D