Vesel jsem do budovy skoly a obklopila me vune krve. Byla to jako past..past na upira. Reditel mi zkontroloval papiry.
"Takze Ashy trida B4 vlevo od schodu."
Ano to jsem jak dávno věděl, umím totiž číst myšlenky. Takže pane řediteli, děkuji že se vám líbí moje bunda a účes.. jsem prostě dokonalej,já vím.
"Dobře,děkuju" otočil jsem se , rozhodnutý k odchodu,už jsem se natahoval po klice od dveří,když jsem uslyšel další jeho podivné myšlenky.
"Ta Kellerová,zase přijde pozdě. Měl bych zavolat jejím rodičům."
Usmál jsem se nad nudným životem lidí. A vyšel ze dveří ředitelny.
V tu chvíli mě udeřila bolest,moje známé pálení v krku, a to znamenalo jediné..HLAD....
Jenže tohle bylo jiné,bylo to více bolestivé a s větší razancí. Na školní chodbě nikdo nebyl a já se zaposlo0uchal co mojí bolest zpusobuje. Zavřel jsem oči a vnímal okolí. Student 3B upustil sešity z biologie. Nějaký holky si povídají o novém laku na nechty. Učitel tělocviku se kouká na dívčí zadek,který ho přivádí do rozpaků,jak nechutné. Školník pohrabává listí na skolnim pozemku. Hodiny odbyli 8 hodinu a studenti dávno sedí ve svých lavicích. Někdo jde po schodech přímo ke mě. Počkat cože?...
Je to dívka a její srdce bije o sto šest, zřejmě pospíchá ,není to náhodou Kellerová ?
Byly to jako hodiny ,přesto to byli sekundy. Co vyšla do stejné chodby jako já a šla přímo proti mě. Byla nádherná, to se musí nechat. Její hnědé vlasy jí sahali skoro az po záda. A její hubenou postavu doplňovali dlouhé nohy. Její obličej,byl bez známky make-pu a její pleť byla bílá ,skoro až průsvitná.
Byla mi podobná,ha jak vtipné.
"Nějak pozdě,maličká?"
Přišla až ke mě a její perletově modré oči mě zabili asi tak milionkrát a to na místě.
"Nestarej se,hlavně neměl by jsi už taky být ve třídě?"
Naklonila více hlavu na stranu a tak mi dala na obdiv svůj krk. A já už zjistil mojí příčinu bolesti. Pocítil jsem jak jí koluje krev v žilách a naráží na tak tenkou kůži,která by šla tak snadno prokousnout. Bylo by to snadné,jsme tu sami a nestihla by ani křičet. Ale když jsem se jí podíval do očí. Nešlo to...
Měla tam něco,co mi zakazovalo jí ublížit , něco co mi způsobuje bolest a pokládá mě to na kolena,něco co mě nutí jí chránit.
"Ty jsi ten nový že? Zapoměl jsi mluvit nebo co ? "
Přiblížila se ještě blíž ke mě. Copak netušíš co mi způsobuješ ? Jistě že né. Jenže já si nikoho k tělu nepustím,nesmím,aspoň kvůli matce.
Chtěl jsem si jí kouknout do hlavy a zjistit o ní více,ale ani Ťuk,ani zatracené ťuk..prostě nic...ticho. Začal jsem panikařit. Seslal mi jí snad Ďábel sám? Zřejmě,ano.
"Drž se ode mě dál!"
V jejích očích šlo vidět překvapení a potom asi i naštvanost ,ale to už jsem neviděl a trádoval si to do mé třídy,kde jsem si s omluvou sedl do zadní lavice a přemýšlel. O NÍ.
JÁ ZJISTÍM KDO JSI MALIČKÁ....
