Překvapené pohledy,úhylné myšlenky,urážlivé názory a 20 párů očí zabodnutých do mě. Ano to mám po celý tento den v ústavu. Jedna třída a pak celá škola...je to opravdu nepříjemné. Ale co jsem mohl očekávat že? Všichni se mi vyhýbají a mě to tak vyhovuje,mám tak menší nutkání někomu rozdrásat hrdlo. Takle to šlo skoro 3 dny...Až do doby,kdy se jedna hloupá dívka chtěla seznámit.
"Ahoj jsem Melisa a chodím do stejné třídy. A tak mě napadlo s nikym se tu nebavíš ,takže nechtěl by si jít na mojí párty ,ovšem bych tě tam nenechala samotného. "
Její pískavý hlas,byl tak moc otravný,až me z toho rozbolela hlava. A ta narážka na konci jejího proslovu,kdyby aspoň nelhala a řekla rovnou že mě chce aby se mohla vychlubovat a zvednout si tak ego. Né díky.
"Ano,máš pravdu, s nikym se tu nebavim a chci aby to tak i zůstalo."
"Ccc...ubožáku,ještě budeš toho litovat."
Pohodila svýma blonďatýma vlasama a odešla. Naštěstí.
Uslyšel jsem za mnou být srdce,trochu v nepravidelném rytmu. A ostrou bolest v krku. Né už né. Neotáčel jsem se a čekal jestli odejde,ale takové štěstí nemám zřejmě.
"Na ní bych si dávala pozor. Je opravdu zákeřná když chce."
Obešla mě a koukala mi přímo do očí.
Ach maličká, neměla bys tu teď být.
" Čemu si nerozuměla na větě " Drž se od mě dál. ??"
V obličeji ji promítl smutek,ale po chvilce bojovnost. Vystrčila bradu do předu a snažila se být větší,ikdyž marně,jak tvrdohlavá.
"Rozuměla,ale nevím proč? Nic jsem ti neudělala."
Jen kdybys věděla,co mi provádíš,maličká.
"Nejsem pro tebe ,ten správný přítel. Měla by jsi se držet ode mě dál. Mohl bych ti hodně ublížit. A tím bych porušil slib,co jsem dal matce a to nechci."
Usmála se a jemně zakývala hlavou.
"Já se tě nebojím " Přiblížila se ke mě blíž,než už tak byla před tím. Musím,prostě musím jí zastrašit,aby jich nemohl ublížit.
Pomalu jsem k ní vykročil a jelikož jsem byl větší,vypadalo to že jsem nad ní a ona musela více zvednout hlavu. Její srdce začalo rychleji být,skoro jako by chtělo utéct. Nevydržela to a začala couvat,tak jak jsem chtěl. Narazila zády na skříň. Poslouchal jsem i okolí,pomalu se všichni odebrali do tříd,jelikož za 4 minuty začne zvonit. Teď je to lehké. Začala rychleji dýchat,cítil jsem její tep na prstech,když jsem jí zastrčil pramen vlasů za ucho,který jí spadl do obličeje a zavadil tak prsty na její tváři. Projela mnou menší elektrika ,když jsem se jí dotkl.
"To by jsi neměla říkat,maličká. Jsi tak křehká,bál bych se tě i trošku dotknout,abych ti neublížil."
"Proč by si mi ubližoval? Nejsi nebezpečný. Myslíš jsi že,když si tu novej a zatraceně hezkej,že jsi o něco víc? Jenom to hraješ, snažíš se všechny od sebe odehnat. A pořád říkáš jak mi nechceš ublížit. Nejsi monstrum a ani vrah." Chvíli jsem se chtěl usmívat nad narážkou mojí osobnosti. Ale vztek byl větší. Zčernali mi oči,poznal jsem to podle jejího výrazu a v jejích očích jsme viděl ty své. Sám bych se lekl. Uklidni se,notak uklidni se. Nepomáhala to,chtěl jsem jí a to moc. Chtěl jsem uspokojit svůj hlad,chtěl jsem ochutnat její krev do poslední kapky. Musel jsem se uklidnit,nebo by to dopadlo špatně jak pro ní tak pro mě. Ale nic nepomáhálo. Musim něco udělat,ale co ? Už to nešlo vydržet...
