"Dobře,už mě trošku děsíš " Posunula se trošku níž ,ale nepomohlo to mému vzteku. Musím neco udělat.
Tak jí kousni......
Né,to teda ne.
Ale noootaak,stejnak tomu podlehneš....
Jdi pryč !!!
Máš hlad a ona má tak krásný krk s tenkou kůží, jen poslouchej ten tep její krve. Jak proudí,jak se rozplynula do celého těla.
"Nee " Praštil jsem rukama do skříňky okolo její hlavy za ní. Lekla se,její oči začali slzet. Držela to, snažila se,ale né na dlouho. Jedna neposedná slza jí unikla z oka a kutálela se dolů po tváři. Pak jsem si to uvědomil. Setřel jsem jí jemně slzu a znova jí nakoukl do jejích vystrašených očí. Byly trošku jiný. Stratila se ta plachost a nahradila jí něha? Opravdu jsem tam viděl to co každá holka vidí,když má radost. ?
"Maličká, omlouvám se ti,nechtěl jsem ti ublížit. Ale ber prosím moje slova vážně. Snažím se ovládat,ale s tebou je to těžké. Nevyznám se v tobě, nemůžu zjistit co zrovna cítíš,jaký máš život,prostě nic. Jsem nebezpečný a teď jsem se držel.."
Koukl jsem se na skříň za ní,ve které byly dvě velké díry. Pochopila a taktéž se koukla tím směrem. S údivem se mi koukla zpět do očí.
" Ale příště se už nemusím ovládnout a trefit se do tebe. Nechci ti ublížit,nemůžu,nevím proč. Vůbec tě neznám,ale jenom tvoje přítomnost ve mě budí něco,co mi je neznámé."
Pohladil jsem jí jemně po tváři.
"Prosím,drž se ode mně dál "
A odešel jsem. Nechal jsem jí tam stát. Zmatenou,ale nemohl jsem déle být jí tak nablízku.
