"Ashy? "
"Ashy!!?"
Koukl jsem na otce,který se opíral o strom.
"Ano? "
"Posloucháš mě vůbec? "
" Ano...povídal jsi že musíš něco koupit matce."
Usmál se a rychlostí ke mě došel. Položil mi ruku na rameno.
" Né Ashy,to jsem si jenom myslel.
Copak se ti děje,synu ?"
Úsměv jsem mu oplatil. A sedl jsi na nejbližší větev.
"To nestojí za řeč,nebudu tě tím zatěžovat."
Vyskočil za mnou na horu a sedl si proti mě.
" Víš, že budu rád,když se mi občas svěříš a rekneš co tě trápí. Neumím ti číst myšlenky,tak jako ty Ashy."
"Já vím, takřka jde o jednu holku a- "
"Počkej,že ti při krmení neutekla, že ne ?"
"Né,bože tati už jsem se z nikoho nenakrmil tak týden. Jedinej kdo to odnesl byl jelen. Víš držím slib matce,jelikož mi říkala že by byla ráda kdyby to no. Ale to je jedno. Takže mě teď nech domluvit ano ?"
"Já si říkal,že by neumřel jen tak. Ano už tě nechám. Povídej..."
" Takže jde o jednu dívku ve škole, akorát není tak obyčejná...
Víš neumím jí číst myšlenky,vůbec nic..
A její krev,ta no voní jinak,až mě pálí v krku. Nemůžu se ovládat,když je v mojí blízkosti. Dokuď, teda se jí nepodívám do očí. Pak se všechno kolem mě zastaví a snažím se jí neublížit. Je to jako kouzlo, je nádherná a tak tvrdohlavá."
Musel jsem se usmát nad tím jak hrdinsky vystrčila bradu dopředu.
"Prostě,mám v sobě něco, co mě nutí jí chránit a ikdyz jsem jí ukázal polovinu mojí stránky."
Otec se začal smát.
"Tys ses zamiloval?" Řekl nadšeně.
"Ne to ne."
Nebo snad ano? Mohu vůbec někoho milovat? Když sám nevím co to je ? ...
